Jaromír Lang
Neumannův Červen

1974 | Nakladatelství Melantrich

Na rozboru čtyř ročníků "Června", tohoto "nového typu revolučního demokratického časopisu", který Neumann vydával v letech 1918-1921, se autor snaží přiblížit poněkud opomíjené a přece tak důležité období spisovatelova politickéhoa ideového vývoje. Poměrně značnou pozornost věnuje také informativním materiálům a dokume…ntům, které "Červen" uveřejňoval. Ve druhém vydání provedl autor v textu pouze drobnější úpravy a rozšířil počet dokumentárních obrazovýchpříloh. Na rozboru čtyř ročníků "Června", tohoto "nového typu revolučního demokratického časopisu", který Neumann vydával v letech 1918-1921, se autor snaží přiblížit poněkud opomíjené a přece tak důležité ob…dobí spisovatelova politickéhoa ideového vývoje. Poměrně značnou pozornost věnuje také informativním materiálům a dokumentům, které "Červen" uveřejňoval. Ve druhém vydání provedl autor v textu pouze drobnější úpravy a rozšířil počet dokumentárních obrazovýchpříloh.

s kódem LETO26: 48 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	316 s., [26] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 7. 2024 9:4
Číslo položky:	922653

O autorovi

Jaromír Lang

Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...

Více od autora