Jako třetí dcera plukovníka americké armády se Diane v dětství často stěhovala, jednou dokonce do Japonska. Ale většinou žila v oblasti Washingtonu D.C., kde má svůj domov i dnes. Když Diane studovala na univerzitě v Ohiu, zaměřila se i na anglickou literaturu. Znovu se začetla do Pýchy a předsudku Jane Austinové a proslulý román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové jí také přiblížil romantickou literaturu, pro niž měla slabost už od dětství. Ve svém skutečném životě se však Diane snažila pomáhat druhým, aby se jejich život změnil k lepšímu. Vystudovala jak psychologii, tak sociální pomoc a stala se terapeutkou pečující o duševní zdraví svých pacientů. Později se vdala a vychovala dceru a syna, kteří jsou dnes už dospělí a mají vlastní rodiny. Když byla Diane malé děvčátko, učila se texty populárních milostných písní. Když si hrála, její panenky zažívaly tragické lásky, jaké se právě odehrávaly v televizních seriálech. Byla přesvědčena o tom, že každý člověk na světě si před spaním vymýšlí romantické příběhy. Život „vojenského dítěte“ ji naučil ctít disciplínu, povinnost a čest, znamenal ovšem i časté stěhování, spoustu domovů a nových přátel. Pokaždé než si našla Diane nové kamarády, trávila většinu času s knížkami. A pokaždé to byly romance, které milovala ze všeho nejvíc. Šťastný konec v románu Jane Eyrová jí vyhovoval víc než tragické vyústění Větrné hůrky. V sociálním centru, kde Diane pracovala, si spolu se svými kolegy vymýšleli, jaké zaměstnání by pro ně bylo to pravé, vysněné. Diane pokaždé tvrdila, že jejím vysněným posláním je psát romantické příběhy. A přesně do toho se Diane po nějakém čase pustila. Trvalo jí to léta, ale její sen se splnil v okamžiku, kdy jí zatelefonovali z nakladatelství Mills and Boon. Diane opustila svoji původní profesi a stala se z ní spisovatelka na plný úvazek. Když právě nepíše, Diane si ráda mailuje s přáteli a létá do Anglie, kde sbírá materiál pro své romance. Ale už nikdy se nechce stěhovat. Déle než dvacet let byd...