Vladimir Vysockij
Nepiju sám

2006 | Nakladatelství Dokořán

Vladimír Vysockij je dnes právem řazen mezi nejvýznamnější osobnosti ruské kultury druhé poloviny dvacátého století. Silou svého charismatu i sugestivní interpretací nastavoval neúprosné zrcadlo tehdejší společnosti, a není proto divu, že se pro své spoluobčany stal téměř božským idolem. Vysockij psal své texty v pravi…delném verši, který navíc členil do rovnoměrných slok: byl totiž přesvědčen, že takto zvolená forma mnohem snadněji "vstoupí" do paměti poslucháčů. V jeho písních se pak odráží nálada a atmosféra, příznačná pro sovětský režim: i proto se autor snaží odhalit jakoukoli přetvářku, ptá se po smyslu duchovně ubíjeného života a uvažuje nad zradou, nedokonalým přátelstvím nebo láskou, kterou často spojuje s motivem smutku a bolesti. Vladimír Vysockij je dnes právem řazen mezi nejvýznamnější osobnosti ruské kultury druhé poloviny dvacátého století. Silou svého charismatu i sugestivní interpretací nastavoval neúprosné zrcadlo tehde…jší společnosti, a není proto divu, že se pro své spoluobčany stal téměř božským idolem. Vysockij psal své texty v pravidelném verši, který navíc členil do rovnoměrných slok: byl totiž přesvědčen, že takto zvolená forma mnohem snadněji "vstoupí" do paměti poslucháčů. V jeho písních se pak odráží nálada a atmosféra, příznačná pro sovětský režim: i proto se autor snaží odhalit jakoukoli přetvářku, ptá se po smyslu duchovně ubíjeného života a uvažuje nad zradou, nedokonalým přátelstvím nebo láskou, kterou často spojuje s motivem smutku a bolesti.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	83
Jazyk:	česky
ISBN10:	8073630354
ISBN:	9788073630355
Ilustrátor:	Pavel Růt
Editor:	Milan Dvořák
Edice:	16. svazek ed. 16. svazek ed. Mocca
Vydání:	Vyd. v Dokořán 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2025 10:57
Číslo položky:	1194261

O autorovi

Vladimir Vysockij

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Více od autora