Ladislav Novomeský, Vladimír Clementis
Nedokončená kronika

1965 | Nakladatelství Československý spisovatel

Vzpomínky, určením soukromý dopis, pojmenovala adresátka, autorova žena. Vznikly ve skotském internačním táboře v letech 1940-1941. Evokují básnickým výrazem Clementisovo dětství, strávené v Tisovci, rodinné prostředí, místní obyčeje a zvyky, poměr k přátelům a spolužákům, pobyt ve škole a první setkání s literaturou. …Doslov Z. Jesenské vypráví o životních osudech a práci statečné i obětavé autorovy ženy. Vzpomínky, určením soukromý dopis, pojmenovala adresátka, autorova žena. Vznikly ve skotském internačním táboře v letech 1940-1941. Evokují básnickým výrazem Clementisovo dětství, strávené v Tisovci, …rodinné prostředí, místní obyčeje a zvyky, poměr k přátelům a spolužákům, pobyt ve škole a první setkání s literaturou. Doslov Z. Jesenské vypráví o životních osudech a práci statečné i obětavé autorovy ženy.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

opotřebená obálka, zašlá obálka

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý opotřebená obálka, zašlá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý potrhaná obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	189
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jiřina Kintnerová
Edice:	Vzpomínky
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 12. 2024 8:38
Číslo položky:	1092583

O autorech

Ladislav Novomeský

Ladislav Novomeský, též Laco Novomeský , byl slovenský a československý básník, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, člen skupiny DAV, pověřenec školství a osvěty a poslanec československých zákonodárných sborů, v 50. letech pronásledovaný v rámci čistek v KSČ, v 60. letech rehabilitovaný. Pocházel z rodiny krejčího Samuela Novomeského a Irmy roz. Příkopové. Rodiče se přestěhovali ze Senice do Budapešti, kde se narodil a absolvoval obecnou školu a gymnázium . Po roce 1919 se přestěhovali a ve studiu pokračoval v Senici a na učitelském ústavu v Modre, kde v roce 1923 odmaturoval. Začal působit jako učitel a zároveň se jako externí posluchač zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde ho zaujala literární a politická činnost. Začal pracovat jako redaktor časopisu Mladé Slovensko , který převzal po Jánu Poničanovi a aktivně působí ve skupině DAV. Vstoupil do komunistické strany a pracoval v tiskových orgánech KSČ - jako redaktor, pak odpovědný redaktor Pravdy chudoby, Proletárky a Munkasa v Ostravě, redaktor Rudého večerníčku v Praze. V roce 1922 zveřejňuje příští davista Ján Poničan článek Slováci a internacionalismus v témže roce vzniká Volné sdružení studentů socialistů Slovenska, ve kterém působí kromě Poničana i Okáli, Clementis, Siracký, Tomášik-Dumín - zveřejňují nejdříve v časopise Svojeť, později v revue Mladé Slovensko. Novomeský na DAV navázal kontakt právě přes Volné sdružení studentů socialistů ze Slovenska. V Praze se pak stal spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem součástí avantgardní levicové skupiny DAV . O DAVu Novomeský prohlásil: V roce 1927 je vězněn za tiskové přestupky a platí pokuty. Jak uvádí Štefan Drug, policejní agenti o Novomeském v hlášeních psali jako o nebezpečném komunistovi ...

Více od autora

Vladimír Clementis

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Více od autora