Stanislav Lolek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Pocházel z okolí Mohelnice. Narodil se v rodině učitele Jakuba Lolka a jeho ženy Anny, rozené Hlouškové. Nejprve studoval lesnickou školu v Písku a v letech 1893–1895 pracoval jako lesník na velkostatku ve Lnářích. Zde kreslil mapy a doplňoval je svými ilustracemi. Po třech letech svého zdejšího působení mu bylo doporučeno, aby šel studovat malířství na Akademii výtvarných umění do Prahy. Zde studoval v letech 1895–1901 u prof. Julia Mařáka a prof. Rudolfa Ottenfelda. Obdržel Hlávkovo absolventské cestovní stipendium v letech 1901 a 1902. V následujících letech studoval v Mnichově v grafické škole u prof. Wolfa a prof. Heinemanna. V letech 1896–1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Následně byl zakládajícím a dlouholetým členem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl členem Jednoty umělců výtvarných v Praze. Většinu života strávil v Uherském Hradišti, kde v letech 1929–1935 vykonával funkci ředitele Slováckého muzea. Jeho tvorbu významně ovlivnila společná cesta do Francie s Ant. Slavíčkem a Janem Minaříkem v r. 1907. Celoživotně sledoval život zvířat. Byl vášnivý nimrod a vlastnil kolibu v revíru u Ružomberku. Maloval především krajinu, zvířata a pohledy do parků a zámeckých alejí s figurální stafáží. Jeho krajinářskou tvorbu charakterizovala dobová kritika jako impresionistickou a temperamentní. V době studia na AVU Praze tvořil v duchu střední generace Mařákových žáků . Intimní náladová krajinomalba, či symbolistní tématika se odráží například v obrazech Pasoucí se ovce , Jarní krajina a Smutek v lese . Výrazný zlom v jeho tvorbě nastal po návštěvě Paříže v r. 1907. V impresionistickém duchu maloval např. obrazy Luhačovická alej , V hostinské zahradě a Železárny vítkovické . Neoimpresion...