Milada Marešová byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení , který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, Boschem a Henrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy. Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologa a filosofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole , pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění . V rámci studií se dostala do Berlína a Paříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě . Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů . Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“. Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc.

Učitel , spisovatel, redaktor časopisů Krajan a Český domov. Za protektorátu člen odbojové tzv. spořilovské skupiny , 1940 zatčen gestapem, prošel několika koncentračními tábory. Zemřel 27.5.1945 karanténním táboře ve švédském Lundu.