Aleksandr Stepanovič Grin
Nachové plachty

1958 | Nakladatelství Melantrich

Výbor z próz významného sovětského autora obsahuje dvanáct povídek a jeden román. Děj většiny povídek se odehrává na moři nebo v přímořských přístavech. Avšak kraje, jež ve svých povídkách líčí, jsou většinou smyšlené, vytvořené pouze autorovou fantazií. Dobrodružnou romantikou námětů a zejména sklonem k důsledně optim…istickému řešení dějových zápletek připomínají Grinovy prózy dílo amerického spisovatele Bret Harta. Výbor z próz významného sovětského autora obsahuje dvanáct povídek a jeden román. Děj většiny povídek se odehrává na moři nebo v přímořských přístavech. Avšak kraje, jež ve svých povídkách líčí, jsou …většinou smyšlené, vytvořené pouze autorovou fantazií. Dobrodružnou romantikou námětů a zejména sklonem k důsledně optimistickému řešení dějových zápletek připomínají Grinovy prózy dílo amerického spisovatele Bret Harta.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, lehce zašlá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, lehce zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	469
Jazyk:	česky
Překladatel:	Miloš Noha
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 7. 2025 15:20
Číslo položky:	1301505

O autorovi

Aleksandr Stepanovič Grin

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Více od autora