I dobrodružná literatura má své klasiky, vynikající tvůrce, jejichž knihy přežily o desítky let své autory a jsou, mohli bychom říci, základem, k němuž se vracejí nové a nové generace vždy se stejným nadšením, se stejnou láskou. Karel May, tvůrce dvou nezapomenutelných postav z galerie hrdinů dobrodružné literatury, Vinnetoua a Old Shatterhanda, je rozhodně jedním z nich — a rozhodně nikoliv nejmenším. Jeho dílo, čítající v sebraných spisech víc než 80 románů a větších i menších povídek (či cestopisných příběhů, jak často psával May do podtitulu), vznikalo většinou ke konci minulého století, a už tehdy se setkávalo s obrovským ohlasem. Odvěké touze čtenářů po dobrodružství, staré jako lidstvo samo (vždyť i starověk a středověk měl svou dobrodružnou literaturu), se v té době doširoka otvírala nová oblast: divoká pásma amerického kontinentu, kde se srážela vyspělá, silná civilizace bílých dobyvatelů s primitivním živlem přírodně žijících původních obyvatel savan, pamp a prérií. Byla to doba nabitá nelítostným bojem, jako stvořená pro dobrodružství, a Karel May nebyl první, kdo si jí spisovatelsky povšiml. Ale mezi spoustou druhořadých pisálků, kteří bezduše a bezostyšně využívali poptávky, byl jedním z prvních, kdo se snažili najít v dobrodružstvích lovců a Indiánů něco VÍC než jen stále stejný sled loupeží, bitek a vražd. Jako jeden z prvních zahlédl za těmito boji krvavé drama indiánského plemene, jeho ponižování, deptání a postupné vyvražďováni. Svým pohledem, poselstvím hlásajícím nutnost soužití obou plemen, přinesl do dobrodružné literatury tohoto typu nový tón a jím se stal nesporným klasikem „indiánské" literatury. Ideál soužití, vtělený nejvýrazněji do příběhů nerozlučných přátel Old Shatterhanda a Vinnetoua, se ovšem neuskutečnil. Ale dílo, které May vytvořil na jeho podporu, přesněji řečeno nejlepší jeho část, si dál získává mladého čtenáře svým důrazem na mravní velikost hrdinů, kteří neohroženě bojují ve jménu dobra proti násilí, zlu a krvelačnosti.