Jan Masaryk
Na půl žerdi : Jan Masaryk odešel

1948 | Nakladatelství Svoboda

Publikace věnující se úmrtí a pohřbu československého diplomata a politika Jana Masaryka. Jeho tělo bylo nalezeno pod okny Černínského paláce, dne 10. března 1948. Publikace věnující se úmrtí a pohřbu československého diplomata a politika Jana Masaryka. Jeho tělo bylo nalezeno pod okny Černínského paláce, dne 10. března 1948.

Stav

Dobrý

oděrky

Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 6. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, oděrky
Vazba:	sešit
Počet stran:	[31]
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Zrcadlo doby
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 7. 2025 14:12
Číslo položky:	1321907

O autorovi

Jan Masaryk

Jan Masaryk byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Byl mimo jiné vyslancem v Londýně , ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut. Jeho pracovní morálka však byla špatná. Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie . V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“. 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.[8...

Více od autora