František Josef Havelka
Na Kavkaz

František Josef Havelka

Výtvarník a litograf František J. Havelka se narodil v Proboštově na Teplicku 1. listopadu 1882. Jeho otec byl majitelem hospody v Běhánkách, kde umožňoval činnost dělnickým čtenářským a vzdělávacím spolkům. F. J. Havelka se v Teplicích vyučil litografem a pak odešel na zkušenou do Čech i do Německa. V Barmen vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a v Düssedorfu složil litografickou zkoušku. Ve švédském Malmö pracoval jako litograf , načež v Lipsku vystudoval Akademii výtvarných umění. V roce 1910 měl samostatnou výstavu v Kolíně nad Rýnem a o dva roky později v pražském Rudolfinu. Roku 1912 působil na umělecké škole v Tiflisu na Kavkaze , kde vydal knihu o plošné ornamentice a uměleckém písmu. Poté se stal profesorem kreslení na univerzitě v Tomsku. Krátce před válkou se vrátil domů a vydal knihu o Sibiři. Na počátku války o ní přednášel se světelnými obrazy a po jednom vystoupení byl zatčen a obviněn z vyzvědačství. Byl obviněn z velezrady, byl vězněn v josefovské i terezínské pevnosti, odkud byl deportován do internační stanice v Gölersdorfu v Dolním Rakousku. Zde se setkal s MUDr. Bohuslavem Vrbenským, a V.J. Klofáčem a dalšími anarchisty. Od roku 1916 do roku 1917 byl vězněn na brněnském hradě Špilberku. Po ukončení války popsal své válečné zážitky v knihách Zápisky z vyhnanství, Děti mučedníci a Na italskou frontu a zpět. V nové republice pracoval jako osobní tajemník ministra Vrbenského a vykonal mnoho prospěšného pro zásobování českého severu. Zúčastnil se i záboru státních dolů v Mostě, což detailně vylíčil v knize Dokumenty naší národní revoluce. V následujících letech složil doktorát z přírodních věd a účelně uplatňoval své rozsáhlé znalosti z mnoha oborů. Po druhé světové válce se vrátil do Teplic, kde 27. září 1947 zemřel.