Jaroslav Putík
Muž s břitvou

1999 | Nakladatelství Hynek

Do hlavního města přijíždí řeholní sestra Fidelma, která má zároveň funkci obhájkyně ve věcech trestních činů. Chce zabránit popravě svého přítele, saského mnicha Eadulfa, který je obviněn ze znásilnění a vraždy novicky místního kláštera. V jejím snažení jí brání sám král, místní soudní autorita i abatyše, kteří se sna…ží nahradit tradiční pojetí práva v Irsku právem římským. Fidelma tedy musí nejen najít pravdu a zachránit svého přítele, ale i bojovat za své pojetí práva. Do hlavního města přijíždí řeholní sestra Fidelma, která má zároveň funkci obhájkyně ve věcech trestních činů. Chce zabránit popravě svého přítele, saského mnicha Eadulfa, který je obviněn ze znásilně…ní a vraždy novicky místního kláštera. V jejím snažení jí brání sám král, místní soudní autorita i abatyše, kteří se snaží nahradit tradiční pojetí práva v Irsku právem římským. Fidelma tedy musí nejen najít pravdu a zachránit svého přítele, ale i bojovat za své pojetí práva.

Stav

Velmi dobrý

jako nová

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, jako nová
Poznámka:	obálka Petr Sacher
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	297
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086202348
ISBN:	9788086202341
Vydání:	Vyd. v nakl. Hynek 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 3. 2022 8:18
Číslo položky:	302228

O autorovi

Jaroslav Putík

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Více od autora