Jiří Maria Veselý, Milan Stanislav Ďurica
Most a cesta domů

1990 | Nakladatelství Krystal OP

Z Obsahu: Milan St. Ďurica: Historický choronym "Morava" se nekryje s dnešním regionálním názvem tohoto znění. Augustín Visco a ti druzí. Jádro velké Moravy. Hrob svatého Metoděje. Z Obsahu: Milan St. Ďurica: Historický choronym "Morava" se nekryje s dnešním regionálním názvem tohoto znění. Augustín Visco a ti druzí. Jádro velké Moravy. Hrob svatého Metoděje.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	111
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vydanie
Vydáno v:	Řím
Vystaveno:	7. 1. 2025 7:32
Číslo položky:	1099977

O autorech

Jiří Maria Veselý

Jiří Maria Veselý byl římskokatolický kněz řádu dominikánů, politický vězeň a archeolog. Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý v Protivanově na Drahanské vrchovině v tradiční věřící rodině, ze které v minulosti vzešlo několik kněží a řeholníků. Jeho rodiči byli Josef Veselý a Marianna, roz. Kolísková . Prožil jakousi osobní konverzi a vstoupil k dominikánům v Olomouci. Řád jej poslal studovat do Říma na dominikánskou universitu Angelicum. V Římě se zúčastnil pohřbu řeholníka Hyacinta Marii Cormiera OP, shodou okolností mohl nést rakev s jeho tělem. Právě za jeho římských studií vypukla 2. světová válka. Rektor university jej zapojil do odboje. Ve Veroně jen těsně unikl trestu smrti zastřelením, protože byl křivě obviněn z kolaborace s Němci. Po válce jej měl ministr obrany a pozdější prezident generál Ludvík Svoboda jako sekretáře. V roce 1946 se stal převorem pražského dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí. Tam působil do roku 1950, kdy byl se spolubratřími internován v klášteře v Želivi na Pelhřimovsku, který tehdy fungoval jako internační tábor pro katolické duchovní pro režim zvláště „nebezpečné“. V Želivi se octl na pokraji smrti. Po špatných injekcích dostal celkovou otravu krve a lékař mu dával jen několik dní života. Nepochopitelným způsobem se však uzdravil. Čtrnáct dní po jeho uzdravení byl internační tábor v Želivském klášteře zrušen a kněží byli propuštěni. Otec Jiří se vrátil do rodného Protivanova a hledal zaměstnání. Místní farář mu obstaral místo na archeologických vykopávkách na Velehradě. Otec Jiří tam na sebe upozornil StB tím, že objevil údajný hrob arcibiskupa sv. Metoděje. Tato informace byla nepřijatelná a na pokyn StB byly vykopávky zničeny. Otec Jiří si je ale stihl fotograficky zdokumentovat. V době politického uvolnění v roce 1968 na pokyn představeného odcestoval do Itálie, v...

Více od autora

Milan Stanislav Ďurica

Milan Stanislav Ďurica je slovenský historik, publicista, prekladateľ a rímskokatolícky kňaz žijúci do roku 1998 v Taliansku. Zameriava sa najmä na slovenské dejiny. Slovenský historik, univerzitný profesor teológie a historických vied, publicista a prekladateľ žil až do roku 1998 v Taliansku. Štrnásť rokov pôsobil na Pápežskej saleziánskej univerzite v Turíne-Ríme, 35 rokov na historickej Univerzite v Padove a 12 rokov pôsobil na Slovensku, na Univerzite Komenského v Bratislave. Ako odborník na históriu Slovenska sa profesor Ďurica venuje predovšetkým moderným slovenským dejinám, hlavne obdobiu prvej Slovenskej republiky. Štúdium absolvoval na viacerých európskych univerzitách: v Turíne, Ženeve, Louvaine. Postgraduálne štúdium absolvoval vo Viedni, Padove, Bonne a Kolíne. V roku 1956 napísal dizertačnú prácu z teológie, v ktorej sa venoval turínskemu plátnu Dr. R. W. Hynek a jeho výskum turínského plátna. Habilitáciu doktora politických vied získal v roku 1961 v Padove. Jeho doktorská téza, ktorá neskôr vyšla aj v knižnom prevedení, niesla názov Slovensko a jeho vzťahy s Treťou Ríšou. Od Mníchovskej dohody do vypuknutia II. svetovej vojny , v taliančine La Slovacchia e le sue relazioni con il Terzo Reich. Dagli accordi di Monaco all'inizio della seconda guerra mondiale . Od roku 1956 pôsobil Milan Ďurica ako profesor teológie na Saleziánskej vysokej škole teologickej v Abano Terme. V roku1963 sa stal asistentom profesora a od roku 1967 bol profesorom politických a ústavných dejín východoeurópskych krajín. Určité obdobie prednášal slovenský jazyk na univerzite v Padove, kde pôsobil až do odchodu na dôchodok v roku 1997. Zaslúžil sa tiež o vznik ročenky Inštitútu slovenskej filológie pri Univerzite v Padove Il Mondo Slavo. V roku 1969 založil a viedol vedeckú sériu Collana di studi sulľ Europa Orientale d...

Více od autora