Ludvík Vaculík
Morčata XEROXOVÁ KOPIE

1977 | Nakladatelství Sixty-Eight Publishers

Podtitul: Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo.

Orwellovský příběh o bankovním úředníku zaměstnaném v záhadné pražské bance. Román o zotročení a moci.

Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížk…u jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“

První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Ladislava Guderny navrhla Barbora Munzarová. Podtitul: Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo.

Orwellovský příběh o bankovním úředníku zaměstnaném v záhadné pražské bance. Román o zotročení a mo…ci.

Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“

První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Ladislava Guderny navrhla Barbora Munzarová.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	XEROXOVÁ KOPIE
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	170
Jazyk:	česky
ISBN10:	0887810411
ISBN:	9780887810411
Vydáno v:	Toronto
Vystaveno:	16. 2. 2026 13:32
Číslo položky:	1621432

O autorovi

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík byl český prozaik, fejetonista, publicista, disident, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice . Byl moravský patriot, ve tvorbě občas používal rodné valašské nářečí. Narodil se v Brumově jako syn tesaře. V letech 1941–1943 absolvoval dvouletý pracovní kurz firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval . V roce 1946 však odmaturoval na obchodní akademii a odešel do Prahy, kde v roce 1950 absolvoval v oboru politicko-novinářském na Vysoké škole politické a sociální. Pracoval jako vychovatel, v letech 1948–1950 na učňovském internátu v Benešově nad Ploučnicí, poté v letech 1950–1951 na internátu ČKD v Praze. V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ. Jako mladý vystoupil z katolické církve, do níž se v 90. letech opět vrátil. Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, kde působil do roku 1957, později v týdeníku Beseda venkovské rodiny a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v Československém rozhlase. Po celá 60. léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních novin , nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce. I po své smrti zůstává uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější. Na IV. sjezdu svazu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyl...

Více od autora