Leonid Nikolajevič Andrejev
Moje zápisky

1909 | Nakladatelství nákladem Bohumily Minaříkové

Vyprávěčem krátké novely, kterou považoval autor za své nejzdařilejší dílo, je vězeň odsouzený k doživotnímu trestu, který se snaží najít v životě ve vězení a jeho řádu smysl svého života. Vyprávěčem krátké novely, kterou považoval autor za své nejzdařilejší dílo, je vězeň odsouzený k doživotnímu trestu, který se snaží najít v životě ve vězení a jeho řádu smysl svého života.

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok na více částí, natrhnutý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, natrhnutý hřbet, knižní blok na více částí
Vazba:	volná brož
Počet stran:	96
Jazyk:	česky
Edice:	Knihovna slovanských autorů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 5. 2025 13:59
Číslo položky:	1226129

O autorovi

Leonid Nikolajevič Andrejev

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Více od autora