Knihy
Příroda a biologie
Biologie
Jan Bělehrádek
Moderní názory o povaze živé hmoty

Jan Bělehrádek
Moderní názory o povaze živé hmoty : (úvod do biologie)

1928 | Nakladatelství Sfinx

Stav

Dobrý

zašlé desky, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	270
Jazyk:	česky
Edice:	264. svazek ed. 264. svazek ed. Nové cíle, 18. svazek ed. 18. svazek ed. Škola vševědná
Vydání:	Nové cíle (264.), Škola vševědná (18.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2022 10:34
Číslo položky:	304776

O autorovi

Jan Bělehrádek

Jan Bělehrádek byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek , který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 1922–1923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 1925–1927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1927–1935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 1937–1938 zastával post děkana. V období let 1936–1939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934. Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 1945–1946 rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angaž...

Více od autora