Frantisek Koukolík
Mocenská posedlost

2010 | Nakladatelství Karolinum

Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli h ybris syn…dromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo. Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů vče…tně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli h ybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	278
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024618257
ISBN:	9788024618258
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 9. 2023 8:42
Číslo položky:	648981

O autorovi

Frantisek Koukolík

František Koukolík je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Narodil se v Praze do rodiny systémového inženýra zaměstnaného v Českých loděnicích a matky, která byla nejdříve v domácnosti, poté pracovala jako sekretářka. Na gymnáziu maturoval roku 1958, doporučení ke studiu na vysokou školu však neobdržel pro údajný buržoazní původ. Začal proto pracovat v libeňských Českých loděnicích jako pomocný dělník. Během studia, když byl ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty, se oženil se spolustudentkou Hanou Čábelovou, která se posléze stala neuroložkou. V roce 1967 adoptovali manželé tehdy jedenáctiměsíčního syna Jana. Roku 1971 se jim narodil syn Tomáš. František Koukolík se soustavně zajímal o společenské vědy. O tom svědčí jeho následující citát: V roce 1959 dostal souhlas ke studiu na vysoké škole a nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Promoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal hlouběji zabývat poté, co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd , když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd . Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budo...

Více od autora