Charles Wright Mills byl americký sociolog. Mills byl radikál, a měl velmi kritické názory vůči sociologické komunitě. Byl propagátorem liberalismu a levicového myšlení. Přinesl do americké sociologie myšlení Maxe Webera a na konci 40. let vydal výbor z Weberových esejů Eseje pro sociologii. Pochopit biografii a historii současně umožňuje právě sociologie, která nám dodává potřebné informace a znalosti, které nám umožňují podívat se na život kompletně a z nadhledu. Tyto schopnosti nazývá sociologickou imaginací. Kniha publikovaná roku 1959 v USA, se stala 2. nejvýznamnější knihou sociologie, hned za Weberovou knihou Hospodářství a společnost. Sociologická imaginace se svým konceptem vrací k myšlence toho, že sociologie by neměla být hodnotově neutrální, ale musí se vztahovat k osobním záležitostem a problémům individuí v průběhu historie. Sociologie podle něj nemůže fungovat jako organizovaná přírodní věda, ale je potřeba probudit v sobě svou vlastní sociologickou imaginaci. Sociologickou imaginaci lze zjednodušeně vysvětlit větou "Každý si buď svým teoretikem, každý si buď svým sociologem." Součástí knihy je kritika klasiků, jako je například Talcott Parsons, kterému vytýká, že si pouze hraje s pojmy a snaží se vytvořit umělý sociologický jazyk, která nemá vůbec žádný vztah k realitě a k lidem. Mills ve svém díle převážně kritizuje, ale nenastiňuje žádný koncept toho, jak by měla sociologie vypadat, ale popisuje, jak by měl vypadat ideální sociolog: Ačkoliv jsou jeho myšlenky kontroverzní, jeho přínos je značný, hlavně díky konceptu sociologické imaginace, ale jeho dílo zatím nebylo systematicky rozvíjeno.