Ian McEwan
Mlsoun

2013 | Nakladatelství Odeon

Serena je mladá pohledná žena a v posledním ročníku v Cambridge prožije krátký románek se starším mužem. Na milencovu přímluvu nastoupí do britské tajné služby MI5. Píše se rok 1972 a Británie čelí hospodářskému propadu, nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Bojuje se na všech frontách – i na té kulturní. Tajná slu…žba distribuuje pod zástěrkou různých nadací peníze umělcům, kteří budou propagovat „správné názory“. Tak je koncipována i operace MLSOUN. Hrdinka ovšem brzy poruší nejen základní pravidlo špionáže – nevěřit nikomu -, ale brzy i ta další: a do mladého spisovatele se zamiluje…Ukázka z textuByli jsme jako cizí lidé, kteří vědí naprosto přesně, co mají dělat. Z Toma čišela toužebná něha, v které jsem se úplně rozpouštěla. Blížilo se to téměř utrpení. Vzbudilo to ve mně silný ochranářský cit, až jsem si říkala, jak jsme tam spolu leželi v posteli a on mi líbal ňadra, zda bych se ho neměla jednou zeptat, jestli nemám vysadit pilulky. Ale nechtěla jsem ve skutečnosti dítě, chtěla jsem jeho. Když jsem mu stiskla pevný zakulacený zadek a přitáhla si ho k sobě, myslela jsem na něho jako na dítě, které bude jen moje, o které budu pečovat a nikdy ho nespustím z očí. Byl to pocit, jaký jsem kdysi zažila v Cambridgi s Jeremym, ale tehdy jsem si dělala iluze. Tentokrát se pocit, že ho celého obklopuji a že ho vlastním, blížil bolesti, jako by všechny ty nejlepší zážitky, jaké jsem kdy měla, v sobě skrývaly nesnesitelně ostrou hranu. Nebylo to jedno z těch divokých, propocených setkání, jaká následují po dlouhém odloučení. Náhodný kolemjdoucí voyeur, který by dokázal nahlédnout za závěsy ložnice, by uviděl konvenční, nepodnikavý pár v misionářské poloze, který je sotva slyšet. Naše vytržení nám tajilo dech. Sotva jsme se hýbali, protože jsme se báli, že bychom to měli hned za sebou. Ten zvláštní pocit, že teď je a vždycky bude zcela můj, ať chce nebo nechce, byl beztížný a prázdný a já se ho mohla v kterémkoli okamžiku zříct. Tom mě zlehka líbal a pořád dokola mumlal moje jméno. Snad to byla chvíle, kdy jsem mu to měla říct, okamžik, kdy by nedokázal uniknout. Teď mu to řekni, opakovala jsem si. Řekni mu, co děláš. Když jsme ale z toho snu procitli, když se do nás opět vlil okolní svět a my uslyšeli hluk dopravy pod oknem a supění vlaku vjíždějícího do brightonského nádraží a když jsme začali promýšlet plány na zbytek večera, uvědomila jsem si, jak blízko jsem se ocitla sebezničení. Serena je mladá pohledná žena a v posledním ročníku v Cambridge prožije krátký románek se starším mužem. Na milencovu přímluvu nastoupí do britské tajné služby MI5. Píše se rok 1972 a Británie čelí ho…spodářskému propadu, nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Bojuje se na všech frontách – i na té kulturní. Tajná služba distribuuje pod zástěrkou různých nadací peníze umělcům, kteří budou propagovat „správné názory“. Tak je koncipována i operace MLSOUN. Hrdinka ovšem brzy poruší nejen základní pravidlo špionáže – nevěřit nikomu -, ale brzy i ta další: a do mladého spisovatele se zamiluje…Ukázka z textuByli jsme jako cizí lidé, kteří vědí naprosto přesně, co mají dělat. Z Toma čišela toužebná něha, v které jsem se úplně rozpouštěla. Blížilo se to téměř utrpení. Vzbudilo to ve mně silný ochranářský cit, až jsem si říkala, jak jsme tam spolu leželi v posteli a on mi líbal ňadra, zda bych se ho neměla jednou zeptat, jestli nemám vysadit pilulky. Ale nechtěla jsem ve skutečnosti dítě, chtěla jsem jeho. Když jsem mu stiskla pevný zakulacený zadek a přitáhla si ho k sobě, myslela jsem na něho jako na dítě, které bude jen moje, o které budu pečovat a nikdy ho nespustím z očí. Byl to pocit, jaký jsem kdysi zažila v Cambridgi s Jeremym, ale tehdy jsem si dělala iluze. Tentokrát se pocit, že ho celého obklopuji a že ho vlastním, blížil bolesti, jako by všechny ty nejlepší zážitky, jaké jsem kdy měla, v sobě skrývaly nesnesitelně ostrou hranu. Nebylo to jedno z těch divokých, propocených setkání, jaká následují po dlouhém odloučení. Náhodný kolemjdoucí voyeur, který by dokázal nahlédnout za závěsy ložnice, by uviděl konvenční, nepodnikavý pár v misionářské poloze, který je sotva slyšet. Naše vytržení nám tajilo dech. Sotva jsme se hýbali, protože jsme se báli, že bychom to měli hned za sebou. Ten zvláštní pocit, že teď je a vždycky bude zcela můj, ať chce nebo nechce, byl beztížný a prázdný a já se ho mohla v kterémkoli okamžiku zříct. Tom mě zlehka líbal a pořád dokola mumlal moje jméno. Snad to byla chvíle, kdy jsem mu to měla říct, okamžik, kdy by nedokázal uniknout. Teď mu to řekni, opakovala jsem si. Řekni mu, co děláš. Když jsme ale z toho snu procitli, když se do nás opět vlil okolní svět a my uslyšeli hluk dopravy pod oknem a supění vlaku vjíždějícího do brightonského nádraží a když jsme začali promýšlet plány na zbytek večera, uvědomila jsem si, jak blízko jsem se ocitla sebezničení.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	331
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020715126
ISBN:	9788020715128
Edice:	145. svazek ed. 145. svazek ed. Světová knihovna
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 10. 2025 11:4
Číslo položky:	1422603

O autorovi

Ian McEwan

Ian McEwan je britský spisovatel, držitel Řádu britského impéria a autor známého románu Betonová zahrada. Pro ni a pro svá raná díla bývá v angličtině a francouzštině přezdíván Ian Macabre , v češtině někdy jako básník perverze. McEwan se narodil v Aldershotu v Anglii, ač velkou část svého života strávil na Dálném východě, v Německu a v severní Africe, kde byl jeho otec vyslán jako armádní důstojník. Mladý Ian vystudoval University of Sussex a University of East Anglia, kde byl absolventem kurzu tvůrčího psaní Malcolma Bradburyho. V roce 1999 s ním jeho první žena, Penny Allen, prohrála soudní spor a McEwanovi bylo uděleno opatrovnictví nad oběma jejich syny. Jeho druhá žena, Annalena McAfee, je redaktorkou britského deníku The Guardian. V březnu 2004, jen několik měsíců poté, co jej britská vláda přizvala na večeři s americkou první dámou, Laurou Bushovou, mu byl odepřen přístup do USA na bezpracovní vízum . Po pár dnech a mnoha ohlasech v britských médiích byl McEwan nakonec do USA přijat. Celní úředníci, jak sám uvedl, mu sdělili: „Stále vás nechceme pustit, přitahujeme takhle ale mnoho nežádoucí publicity.“ Vláda USA McEwanovi později poslala omluvný dopis. Je členem Královské literární společnosti , Královské umělecké společnosti a Americké akademie umění a věd . V roce 1990 mu byla udělena Toepferovou nadací v Hamburku Shakespearova cena. Jeho pravděpodobně největším oceněním je Řád britského impéria, jejž obdržel v roce 2000. V témže roce byl hostem Pražského festivalu spisovatelů. Ian McEwan je ateista. Jeho prvním vydaným dílem byla sbírka „makabrózních povídek“ První láska, poslední pomazání , jež v roce 1976 vyhrála Cenu Somerseta Maughama. Mezi první romány patří ...

Více od autora