Eduard Vacek
Mí devianti mi rozumějí

Eduard Vacek

Eduard Vacek je český prozaik, básník a publicista. Byl zakladatelem Patafyzického colegia v Teplicích na počátku 80. let. Mezi členy patafyzického kolegia patřila také básnířka Svatava Antošová, vedoucí hudební skupiny Už jsme doma Miroslav Wanek, fotograf Petr Kuranda a malíř Václav Lukášek. V roce 1986 bylo Kolegium policejně rozpuštěno a šéfredaktor sborníku byl uvězněn na 12 měsíců za „zjevnou neúctu ke společnosti“, které se měl dopustit vydáváním sborníku PAKO a publikováním článků, které hrubě urážely „budovatelské úsilí pracujícího lidu“. V 80. letech podepsal dokument HOS a přispíval do samizdatových časopisů Vokno, Jazzstop. Po výkonu trestu napsal autentickou knihu z vězeňského prostředí Občanský průkaz prosím . Po Sametové revoluci byl zvolen poslancem ČNR. Napsal řadu povídek, novel, pohádek, románů, črt, úvah a patafyzických studií, odborných, společenských a publicistických úvah . Je redaktorem a lektorem-zahlubovačem pražského patafyzického časopisu Clinamen a teplického patafyzického časopisu PAKO a členem výtvarné skupiny TERČ. Působil jako vedoucí redaktor odborných časopisů České vězeňství a Historická penologie, v současnosti spolupracuje s Libri prohibiti v Praze. Žije v Teplicích a v Praze. V nakladatelství Clinamen vydal: Je spoluautorem sborníku Hovnajs!, který také ilustroval, sborníku Jít pevně za svým imbecilem, Břitvou do klavíru, literárního sborníku Ode dna, Od břehů k horám, Alfred Jarry et la culture tchéque, Sever, západ, východ, Czech Literature at the Turn of the Millennium, atd. V roce 1997 byl oceněn Cenou Masarykovy akademie umění v Praze za uměleckou tvůrčí činnost, v témže roce získal Cenu K. H. Máchy za patafyzický román Sviňoďasi.