Luigi Pirandello
Mezi dvěma stíny : výbor z povídek

1959 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Pirandellovy povídky tvoří vlastní základ jeho díla, jsou jakýmsi skicářem, kam zachycoval své nálady a přízraky, a navíc svědectvím jeho nevyčerpatelné Lust zum Fabulieren. Jsou zásobníkem, odkud bral náměty většiny svých dramat. Pirandello sám shrnul nejlepší z nich do 24 svazků o 365 novelách se souhrným názvem Poví…dky na celý rok, žádaje v předmluvě k prvnímu vydání čtenáře, aby je považovali za malá zrcátka, obrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím. V povídkách, stejně jako v románech, dramatech a komediích setkáváme se znovu a znovu v nejrůznějších podobách s tématem, z něhož vyrůstá celé Pirandellovo dílo: je to vášnivá vzpoura, zoufalý výkřik odsouzení a obžaloby a zároveň beznadějná touha po plném, upřímném, přirozeném životě. Tato vzpoura, úzkost a rozčarování člověka v „odlidštěné“ společnosti je však vyslovena bez patosu, jazykem čistým a střídmým, s ironickou civilností toho, jenž umí vidět frašku v tragédii a slzy uprostřed smíchu. Bylo řečeno, že Pirandello je italský Čechov; až si dočtete povídky našeho výboru, který se snaží podat pokud možno věrný obraz motivické různorodosti novelistické tvorby autorovy, posoudíte sami, nakolik má tato definice pravdu. Pirandellovy povídky tvoří vlastní základ jeho díla, jsou jakýmsi skicářem, kam zachycoval své nálady a přízraky, a navíc svědectvím jeho nevyčerpatelné Lust zum Fabulieren. Jsou zásobníkem, odkud bra…l náměty většiny svých dramat. Pirandello sám shrnul nejlepší z nich do 24 svazků o 365 novelách se souhrným názvem Povídky na celý rok, žádaje v předmluvě k prvnímu vydání čtenáře, aby je považovali za malá zrcátka, obrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím. V povídkách, stejně jako v románech, dramatech a komediích setkáváme se znovu a znovu v nejrůznějších podobách s tématem, z něhož vyrůstá celé Pirandellovo dílo: je to vášnivá vzpoura, zoufalý výkřik odsouzení a obžaloby a zároveň beznadějná touha po plném, upřímném, přirozeném životě. Tato vzpoura, úzkost a rozčarování člověka v „odlidštěné“ společnosti je však vyslovena bez patosu, jazykem čistým a střídmým, s ironickou civilností toho, jenž umí vidět frašku v tragédii a slzy uprostřed smíchu. Bylo řečeno, že Pirandello je italský Čechov; až si dočtete povídky našeho výboru, který se snaží podat pokud možno věrný obraz motivické různorodosti novelistické tvorby autorovy, posoudíte sami, nakolik má tato definice pravdu.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	288
Jazyk:	česky
Překladatel:	Václav Čep
Edice:	228. svazek ed. 228. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. v SNKLHU 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 3. 2026 8:46
Číslo položky:	1644111

O autorovi

Luigi Pirandello

Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Luigi Pirandello se narodil roku 1867 v usedlosti Chaos poblíž města Agrigento na Sicílii v zámožné, patriotické rodině vlastníků sirných dolů. Do základní školy nechodil, měl domácího učitele. Poté ho otec zapsal na technický institut, ale Pirandello po dvou letech přestoupil na klasické gymnázium. Po jeho ukončení se zapsal současně na filozofickou i právnickou fakultu v Palermu. Roku 1887 se přestěhoval do Říma ke strýci z matčiny strany a pokračoval již pouze ve studiu na fakultě filozofické. Kvůli neshodě s profesorem latiny musel školu opustit a dokončit univerzitní vzdělání v německém Bonnu, kde promoval roku 1891. Roku 1893 se vrátil do Říma, kde se po svatbě s dcerou otcova společníka roku 1894 natrvalo usadil. Svou literární činnost zahájil Pirandello roku 1889 sbírkou básní Hravá bolest inspirovaných poezií Giosua Carducciho. V Bonnu vznikly básnické sbírky Gaiin svátek a Rýnské elegie napsané po vzoru Johanna Wolfganga Goetheho. V Římě navázal kontakty s literárními kruhy, především s krajanem Luigim Capuanou, který ho nasměroval od poezie k próze. Roku 1893 napsal svůj první román Marta Ajala , který byl silně ovlivněn poetikou verismu, a roku 1894 svou první povídkovou sbírku Lásky bez lásky. Roku 1897 přijal Pirandello místo na katedře stylistiky v učitelském ústavu v Římě. Roku 1902 vydal svůj druhý román Pořadí vykazující již rysy jeho poetiky humoru, kterou Pirandello naplno rozvinul roku 1904 ve svém nejznámějším románu Nebožtík Mattia Pascal a jejíž principy důkladně vysvětlil roku 1908 ve svých literárněvědných esejích Umění a věda a O humoru. Podle Pirandellova názoru je povinností umělce odhalit rozpor mezi jevem a podstatou . Stržení „masky“ může zpočátku vyvolat smích, další analýza však vede k tragickému poznání podstaty...

Více od autora