Učitelovo poslední putování za základními životními lekcemi.
David Menasche se naplno věnoval práci středoškolského profesora angličtiny. Při výkladu navazoval se svými studenty jedinečné pouto – dodával jim optimismus při řešení osobních problémů a poskytoval cenné rady do života. Jednoho dne mu však diagnostikovali rakovinu mozku. Po šestiletém boji s nemocí skoro přišel o zrak, vzpomínky, pohyblivost a – co vnímal jako nejtragičtější – schopnost učit. Rozhodl se, že přeruší léčbu a třídu si udělá ze života. Rakovina ho obrala o minulost a celkem určitě mu vezme i budoucnost, ale nechtěl dovolit, aby mu ukradla i přítomnost. Na facebooku zveřejnil odvážný plán inspirovaný Kerouacovým románem Na cestě: vydat se na cestu napříč Amerikou v naději, že na vlastní oči uvidí, jak se daří jeho bývalým studentům. Ovlivnil nějak jejich životy? Do osmačtyřiceti hodin se mu ozvali studenti z více než padesáti míst a nabídli mu podporu a střechu nad hlavou. David cestoval třináct tisíc kilometrů a navštívil stovky studentů. Při své neohrožené pouti zjistil, že co od života chceme a potřebujeme snad všichni, je rodinné zázemí, tedy pocit bezpečí, ale i nezávislost, láska, dobrodružství. Mimoděk nás přiměl, abychom se zamysleli nad vlastním seznamem priorit.
Odvážný a inspirativní příběh o učitelském poslání a síle postavit se osudu.
„Už nemůžu učit ve škole jako kdysi. Ale doufám, že když se s vámi podělím o svoje zážitky a zkušenosti, i po svém odchodu ze světa připomenu ostatním, jak je život vzácný. Nikdy jsem si ho nevážil víc než teď, když už mi zbývá tak málo času. A opět si vypůjčím slova baseballové hvězdy, které se pro její vnitřní sílu přezdívalo Iron Horse čili Železný oř, z jeho řeči na rozloučenou: Takže závěrem bych rád řekl, že život mě sice nehezky zaskočil, ale je spousta věcí, pro které stojí za to žít.