František Záviška
Mechanika : s užitím 2. vydání Strouhalovy-Kučerovy Mechaniky

František Záviška

František Záviška byl český teoretický fyzik, který působil na Univerzity Karlově v Praze a který byl v letech 1934–1944 předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků a v letech 1942–1944 též hlavním tajemníkem Královské české společnosti nauk. Mezi lety 1891 a 1895 studoval gymnázium v Třebíči, následně se přesunul do Brna, kde v roce 1898 odmaturoval. Vystudoval fyziku a matematiku na české univerzitě v Praze, kde pod vedením prof. Františka Koláčka získal v roce 1903 titul PhDr. Poté, co se v roce 1906 na téže univerzitě habilitoval z matematické fyziky , odjel na rok pracovat k J.J. Thomsonovi do Cavendishovy laboratoře na Univerzitě v Cambridge, kde se zabýval studiem kondenzačních poměrů ve Wilsonově mlžné komoře. V roce 1914 byl jmenován mimořádným a v roce 1919 řádným profesorem teoretické fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl ředitelem Ústavu pro teoretickou fyziku a ve školním roce 1926/1927 děkanem. Od roku 1924 byl členem České akademie věd. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména šíření elektromagnetických vln ve vodičích a dielektrikách. Byl též autorem řady vysokoškolských učebnic a vědeckých překladů, působil v redakční radě Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky a patřil k propagátorům Einsteinovy teorie relativity. Za 2. světové války byl 21. ledna 1944 zatčen gestapem pro podezření z odbojové činnosti. Byl vězněn nejprve v Praze a v Brně a později v koncentračních táborech Mauthausen a Osterode. Zemřel 17. dubna 1945 na následky vyčerpání při pochodu smrti z koncentračního tábora. Vědecké práce František Záviška byl autorem řady vědeckých článků, které pojednávají o šíření elektromagnetických vln. Další vybraná díla lze nalézt na stránkách knihovny MFF UK v Praze. Učebnice Biografie...