Gustav Habrman
Mé vzpomínky z války : črty a obrázky o událostech a zápasech za svobodu a samostatnost

Gustav Habrman

Gustav Habrman, psán též Haberman – 22. března 1932 Praha) byl český a československý politik, poslanec, senátor a ministr vlád Československé republiky za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Narodil se v rodině pekaře Josefa Habrmanna a jeho manželky Barbory, rozené Jankovské. Byl úspěšným samoukem. Vyučil se soustružníkem a řezbářem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Od mládí se věnoval sociálně demokratickému hnutí, za tuto svou činnost v mocnářství byl roku 1884 odsouzen na čtyři roky pro velezradu a vydávání tajných tiskovin. Trest si odpykal ve věznici v Steinu, kde se naučil francouzsky. Pak dočasně přesídlil do Francie a USA. Zde se v 90. letech 19. století zapojil do redakcí socialisticky orientovaných listů. Roku 1897 se návrátil do vlasti a pracoval pro obdobné listy v Brně a od roku 1901 v Plzni , v jejíž redakci setrval až do své smrti. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 052 . Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. V období první světové války udržoval kontakty s T. G. Masarykem. Koncem první světové války patřil v rámci sociálně demokratické strany spolu s Ludkěm Pikem či Rudolfem Bechyně k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. V září 1917 byl spolu s dalšími aktivisty této skupiny kooptován do výkonného výboru strany. Zároveň byl ve straně oslaben vliv levicově a více internacionalisticky zaměřeného Bohumíra Šmerala. Už předtím, v červnu 1917, Habrman jednal ve Stockholmu v delegaci českých sociálních demokratů v rámci takzvaného mírového kongresu Druhé internacionály. Šlo o pokus o m...