Mary Jana je černoška. Narodila se a vyrůstala na jihu Spojených států, v kraji, kde se dosud z do otrokářství zachovaly přehrady mezi bývalými pány a bývalými otroky. Otrokářství bylo v Americe již dávno zrušeno, černoši mají své školy s černými učiteli a profesory, své nemocnice s černými lékaři, své vědce a umělce. A přece na ně dosud někteří běloši shlížejí s předsudky, opovržením a nedůvěrou. Ale i mezi bílými je mnoho pocitvých lidí, kteří spolu se svými černými spoluobčany bojují proti těmto předsudkům, za všestrannou rovnoprávnost bělochů a černochů. A právě v době, kdy měla jít Mary Jana na střední školu, dosáhli významného úspěchu. Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že i v jižních státech mají být všechny školy integrovány, to jest zpřístupněny všem dětem bez rozdílu barvy pleti. Mary Jana jako jedna z prvních černošských dětí vstoupila na Wilsonovu střední školu, do té doby vyhrazenou pouze bílým. Jenže rozhodnutí Nejvyššího soudu nemůže přes noc změnit myšlení a cítění lidí - a tak Janiny první dny a týdny v nové škole jsou těžkou zkouškou její statečnosti, vytrvalosti a pevné vůle. Život ve školním kolektivu, společné záliby, práce v přírodopisném kroužku, příprava výstavky - o vše pomalu a postupně boží hráze mezi Mary Janou a jejími bílými spolužáky; vzájemně se seznamují a blíže se poznávají, zbavují se předsudků, vštěpovaných jim výchovou, a vyrůstá mezi nimi skutečné přátelství. A toto přítelství mezi bílými a černými dětmi, které může být vzorem dospělým, je pro budoucnost zárukou lepšího a spravedlivějšího života pro Mary Janu, Freda, Sally a všechny jejich přátele.