Adolf Velhartický
Marobudův poklad

2000 | Nakladatelství Agave

Až v dobách raného římského císařství, za panování Tiberia, se odehrává tento příběh, který tak čtenáře přenese časem o dva tisíce let nazpět, k přelomu letopočtu.
Germánské kmeny byly nepříznivými přírodními podmínkami, přelidněním a hladem donuceny opustit svá původní sídliště. Při hledání úrodnějších oblastí se d…ostávají do střední Evropy.
Na území Čech se usídluje kmen Markomanů, na území Slovenska kmen Kvádů. Spolu vytvářejí pod vedením markomanského vůdce Marobuda mocný kmenový svaz. Centrum říše - město Marobudum - leželo pravděpodobně v Čechách, dodnes však nebylo přes všechny snahy lokalizováno.
Autor, výborný znalec římského i germánského prostředí, na podkladě archeologických vykopávek nalezených na našem území i historických faktů barvitě popisuje střet římské moci s barbarskými kmeny na severní hranici impéria. Římané obratnou politikou, intrikami i lstí dokáží nejednotné germánské velmože poštvat proti sobě, využívajíce jejich ješitnosti a vzájemné nevraživosti. A jestliže se k tomu navíc přidá chytrost krásné Římanky Planciny, bývalé Marobudovy manželky, která hoří touhou po pomstě, osud Marobudovy říše se zdá být zpečetěn. Až v dobách raného římského císařství, za panování Tiberia, se odehrává tento příběh, který tak čtenáře přenese časem o dva tisíce let nazpět, k přelomu letopočtu.
Germánské kmeny byly nepříznivými… přírodními podmínkami, přelidněním a hladem donuceny opustit svá původní sídliště. Při hledání úrodnějších oblastí se dostávají do střední Evropy.
Na území Čech se usídluje kmen Markomanů, na území Slovenska kmen Kvádů. Spolu vytvářejí pod vedením markomanského vůdce Marobuda mocný kmenový svaz. Centrum říše - město Marobudum - leželo pravděpodobně v Čechách, dodnes však nebylo přes všechny snahy lokalizováno.
Autor, výborný znalec římského i germánského prostředí, na podkladě archeologických vykopávek nalezených na našem území i historických faktů barvitě popisuje střet římské moci s barbarskými kmeny na severní hranici impéria. Římané obratnou politikou, intrikami i lstí dokáží nejednotné germánské velmože poštvat proti sobě, využívajíce jejich ješitnosti a vzájemné nevraživosti. A jestliže se k tomu navíc přidá chytrost krásné Římanky Planciny, bývalé Marobudovy manželky, která hoří touhou po pomstě, osud Marobudovy říše se zdá být zpečetěn.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	300
Jazyk:	česky
ISBN10:	808616036X
ISBN:	9788086160368
Vydáno v:	Český Těšín
Vystaveno:	5. 12. 2025 10:23
Číslo položky:	1485826

O autorovi

Adolf Velhartický

Adolf Velhartický, původním jménem Adolph Thomas Waldmann byl český prozaik, překladatel a básník, představitel novoromantismu. Narodil se v rodině poštovního expeditora v Horšovském Týně Mathiase Waldmanna a matky Magdaleny, rozené Lippertové . Pokřtěn byl Adolph Tomas Waldmann. Od roku 1887 byla rodina policejně hlášena v Praze. Adolf Waldmann měl bratry Karla , Gustava a Bohumila . V letech 1897 až 1900 navštěvoval německou státní reálku v Karlíně. K poště nastoupil jako aspirant v Říčanech v září 1900. V roce 1901 se stal poštovním expeditorem a funkci vykonával střídavě v Zákupech, Říčanech a Benešově nad Ploučnicí. Od roku 1904 do roku 1913 sloužil na poštovním úřadě ve Světlé nad Sázavou. Byl ženat s Annou Velhartickou . Manželé Velhartičtí měli dcery Helenu a Karlu . Ve Světlé nad Sázavou se mu narodil syn, ten však zemřel předčasně, v dětském věku. Od prosince 1913 žil s rodinou v Chlumu u Třeboně , kde byl jmenován vrchním poštmistrem. Zde žil do roku 1931. V tomto období byl dvakrát zvolen starostou, poté náměstkem starosty. V roce 1931 odešel do i, kde byl jmenován přednostou poštovního úřadu. Příjmení Waldmann si změnil na Velhartický v souladu s pseudonymem, který do té doby užíval, spolu s ním změnila příjmení i jeho manželka Anna roz. Bartáková a dcery Helena a Karla. Oficiálně došlo ke změně příjmení v roce 1919. Pod jménem Adolf Velhartický však publikoval již od počátku své literární tvorby . Roku 1910 získal nedostačující státní stipendium 300 K, přesto se mu podařilo odjet následujícího roku na stipendijní pobyt do Itálie, který ovlivnil jeho další tvorbu a obdiv k...

Více od autora