Karel Haloun
Marná práce

2017 | Nakladatelství Brkola, s.r.o.

V druhé půli padesátých let se na černé listině osob nepřátelských státu ocitl i Vojtěch Černý, asistent na filosofické fakultě. Z toho důvodu byl přeřazen na práci vrtaře na odloučeném pracovišti kdesi v lesích, kde se mu šéfem, spolupracovníkem i spolubydlícím v maringotce stal starý komunista František Fleissig. V t…omto víceméně vyhnanství vkládá Vojtěch veškeré své intelektuální soustředění a spojení s domovem do dopisů Olze, své mladé ženě. Soustředí se v nich především na vylíčení svérázné osobnosti parťáka Františka, který by měl být jeho třídním nepřítelem - ale není. Během měsíců odloučení se však Vojtěchovo manželství začíná přes všechnu jeho snahu rozpadat, a on, díky Františkovi, tuší proč... Další rovina příběhu je vykreslena formou bizarních pracovních hlášení "řídícího orgánu" StB o schůzkách s "Informátorem spolupracovníkem", který je nasazen na Vojtěchovu ženu Olgu, třetí pohled pak zprostředkovává osmiletý Františkův vnuk, který svého dědečka vidí nadšenýma a čistýma očima. Trojjediné vyprávění příběh relativizuje, ale napomáhá i jeho srozumitelnosti a lidskosti, důležité je však i klima doby a potřeba sdělit, že navzdory všem "dobám" jsou na obou stranách barikád lidé obdivuhodní i odporní pohromadě. V druhé půli padesátých let se na černé listině osob nepřátelských státu ocitl i Vojtěch Černý, asistent na filosofické fakultě. Z toho důvodu byl přeřazen na práci vrtaře na odloučeném pracovišti kde…si v lesích, kde se mu šéfem, spolupracovníkem i spolubydlícím v maringotce stal starý komunista František Fleissig. V tomto víceméně vyhnanství vkládá Vojtěch veškeré své intelektuální soustředění a spojení s domovem do dopisů Olze, své mladé ženě. Soustředí se v nich především na vylíčení svérázné osobnosti parťáka Františka, který by měl být jeho třídním nepřítelem - ale není. Během měsíců odloučení se však Vojtěchovo manželství začíná přes všechnu jeho snahu rozpadat, a on, díky Františkovi, tuší proč... Další rovina příběhu je vykreslena formou bizarních pracovních hlášení "řídícího orgánu" StB o schůzkách s "Informátorem spolupracovníkem", který je nasazen na Vojtěchovu ženu Olgu, třetí pohled pak zprostředkovává osmiletý Františkův vnuk, který svého dědečka vidí nadšenýma a čistýma očima. Trojjediné vyprávění příběh relativizuje, ale napomáhá i jeho srozumitelnosti a lidskosti, důležité je však i klima doby a potřeba sdělit, že navzdory všem "dobám" jsou na obou stranách barikád lidé obdivuhodní i odporní pohromadě.

Stav

Velmi dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 24. 11. 2025

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	173
Jazyk:	česky
ISBN10:	8088151058
ISBN:	9788088151050
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 11. 2025 13:48
Číslo položky:	1446857

O autorovi

Karel Haloun

KAREL HALOUN studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou . Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly na CD a logotypy. Věnuje se také knižním úpravám . Je autorem ilustrací , koláží, kreseb, tisků a objektů, spoluautorem interiéru pražské restaurace Kuře v hodinkách, podílel se i na výzdobě pražského Junior klubu Na chmelnici. Pracoval na obalech hudebních nosičů pro samizdatovou edici + - zvuk, Panton, Supraphon, Sony Music Bonton, Monitor EMI, BMG, Polygram, Indies, Anne rec., Black Point, Lotos, Wolf rec. a Globus International. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. V Kritické Příloze RR a Revolver Revui publikoval kriticky zaměřené texty. Např. v č. 66/2007 doprovodný text o typografickém projektu Tomáše Brousila, nazvaném Smuteční oznámení. Spolu s Luďkem Kubíkem byl představen v rubrice Z dílen grafiků v Revolver Revui č. 53/2003. Dále přispěl například textem o práci Stefana Sagmeistera v č. 58/2005, v č. 59/2005 o výstavě Vojtěcha Preissiga, v č. 62/2006 o výstavě The Pope smoked dope, č. 64/2006 je s ním otištěn rozhovor, v č. 65/2006 pojednání o práci výtvarnice Catheriny Zask a, v č. 66/2006 o práci Tomáše Brousila a v č. 69/2007 recenze výstav Neo Raucha a Veroniky Richterové a Michala Cihláře.

Více od autora