Jaroslav Seifert
Maminka

2016 | Nakladatelství Albatros

V pravidelném rytmu, v poklidném tempu a v něžné melodičnosti plynou verše Jaroslava Seiferta, které jsou ohlédnutím za bezpečím domova a poděkováním té, která tyto jistoty chránila a dokázala vtisknout prostředí, v němž básník vyrůstal, pečeť krásy a laskavosti. Sbírka, kterou Seifert napsal již ve zralém věku , je kř…ehkým lyrickým vyznáním, jemuž dominuje synovská láska, všednodenní maličkosti i rodinné zázemí, do něhož se autor neustále vrací. A pokaždé tu v oslnivém světle září člověk, v jehož srdci je zakódována dojemná péče a starostlivost o své nejbližší. Spontánní básníkova výpověď je i nostalgickou úvahou nad plynutím času, které přináší stárnutí, stáří a posléze i definitivní odchod těch, které jsme milovali. Když umírá jeho maminka, s pokorou a smutkem konstatuje, že "hnízdo je prázdné, zpustl byt / a do klína už plakat není komu". Její přítomnost mu ale bude stále připomínat řada všedních předmětů, jako hmoždíř stojící na skříňce, košíček na šití, pruhované peřiny, petrolejová lampa nebo mlýnek na kávu: při vzpomínce na ně pokaždé na básníka zavane nezapomenutelná atmosféra oněch časů, kdy "bylo dobře mamince" a tím také "bylo i pěkně v našem bytě". V pravidelném rytmu, v poklidném tempu a v něžné melodičnosti plynou verše Jaroslava Seiferta, které jsou ohlédnutím za bezpečím domova a poděkováním té, která tyto jistoty chránila a dokázala vtiskno…ut prostředí, v němž básník vyrůstal, pečeť krásy a laskavosti. Sbírka, kterou Seifert napsal již ve zralém věku , je křehkým lyrickým vyznáním, jemuž dominuje synovská láska, všednodenní maličkosti i rodinné zázemí, do něhož se autor neustále vrací. A pokaždé tu v oslnivém světle září člověk, v jehož srdci je zakódována dojemná péče a starostlivost o své nejbližší. Spontánní básníkova výpověď je i nostalgickou úvahou nad plynutím času, které přináší stárnutí, stáří a posléze i definitivní odchod těch, které jsme milovali. Když umírá jeho maminka, s pokorou a smutkem konstatuje, že "hnízdo je prázdné, zpustl byt / a do klína už plakat není komu". Její přítomnost mu ale bude stále připomínat řada všedních předmětů, jako hmoždíř stojící na skříňce, košíček na šití, pruhované peřiny, petrolejová lampa nebo mlýnek na kávu: při vzpomínce na ně pokaždé na básníka zavane nezapomenutelná atmosféra oněch časů, kdy "bylo dobře mamince" a tím také "bylo i pěkně v našem bytě".

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

odřený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, odřený hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	75
Jazyk:	česky
ISBN10:	8000044994
ISBN:	9788000044996
Ilustrátor:	Jana Kiselová-Siteková
Vydání:	9. vydání (1. v této podobě)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 1. 2024 11:37
Číslo položky:	745970

O autorovi

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora