Ludmila Jiřincová
Malované kvítí : vonička z české lidové poezie

1971 | Nakladatelství Odeon

Více než 300 písní a popěvků bylo vybráno z české, moravské a slezské lidové tvorby jako "slovesný protějšek" půvabných a jemných personifikačních variací na podobu rostlin od L. Jiřincové. Proto jsou také zařazena ta díla folklóru, v nichž hraje svou úlohu rostlinná příroda. Rozložena jsou do tří oddílů: poezie hravéh…o dětství, zamilovaného mládí a zralého života. Více než 300 písní a popěvků bylo vybráno z české, moravské a slezské lidové tvorby jako "slovesný protějšek" půvabných a jemných personifikačních variací na podobu rostlin od L. Jiřincové. Proto jsou… také zařazena ta díla folklóru, v nichž hraje svou úlohu rostlinná příroda. Rozložena jsou do tří oddílů: poezie hravého dětství, zamilovaného mládí a zralého života.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	287
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Lidové umění slovesné. Malá řada
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 2. 2025 10:17
Číslo položky:	1132929

O autorovi

Ludmila Jiřincová

Ludmila Jiřincová byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze - Karlíně, na dnešním Lyčkově nám. , v domě č. p. 462, který nechal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“. Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy , měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění. Rodiče podporovali snahy svých dětí, Emílii v zájmu o hudbu, u Ludmily podporovali její výtvarné vlohy. „Byla jsem posedlá prostě vidět čistou čtvrtku a tužky… Já jsem neznala panenky. Neznala jsem nic. Jenom pořád kreslit a kreslit. Byla jsem úplně jiná než moji dva starší sourozenci.“ Často malovala venku křídou na silnici a déšť chápala jako pomocníka, který smazal její kresby a připravil „podklad“ pro další... „Domnívala jsem se, že lidé vynalezli asfalt proto, aby se na něj mohlo malovat.“ Stále kreslila. Jako první "opravdový" model jí sloužila trpělivá babička. Ludmila jí malovala z nejrůznějších stran a často se zaměřovala na detail rukou. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s významným malířem a také pedagogem - krajinářem Ferdinandem Engelmüllerem. Druhým jejím prastrýcem byl divadelní kritik Karel Engelmüller, který celou rodinu často vodil do Národního divadla. Pozitivní vztah k přírodě si Ludmila Jiřincová vybudovala již jako dítě, také díky výletům do okolí Prahy, hlavně do Úval. Se staršími sourozenci si často hrála na školu, díky tomu...

Více od autora