Jaromír Homolka, Jaromír Homolka, Viktor Kotrba, Pavel Horváth, Pavel Horváth, Vojtěch Tilkovský, František Kotrba, Július Pašteka
Majster Pavol z Levoče : tvorca vrcholného diela slovenskej neskorej gotiky

1964 | Nakladatelství Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry

Obsiahla publikácia s podtitulom "Tvorca vrcholného diela slovenskej neskorej gotiky", ktorej cieľom je monograficky zhrnúť dovtedajšie poznatky o majstrovi Pavlovi aj o jeho diele a doplniť ich výsledkami novších výskumov. Obsiahla publikácia s podtitulom "Tvorca vrcholného diela slovenskej neskorej gotiky", ktorej cieľom je monograficky zhrnúť dovtedajšie poznatky o majstrovi Pavlovi aj o jeho diele a doplniť ich výsle…dkami novších výskumov.

Stav

Dobrý

bez obálky, lehce zašlé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky, lehce zašlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	164 , 108 nečíslovaných černobílých obrazových příloh, xxxii listů barevných obrazových příloh
Jazyk:	slovensky
Vydání:	II. vydanie
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	25. 5. 2026 13:22
Číslo položky:	1762415

O autorech

Jaromír Homolka

Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Více od autora

Viktor Kotrba

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Více od autora