Stanislav Titzl byl významný český hudební publicista, novinář-žurnalista, redaktor, jazzový hudebník a hudební organizátor. Jedná se o průkopníka české hudební publicistiky na poli pop‑music, jenž založil první pravidelný informační bulletin nazvaný Hudba pro radost vydavatelské firmy Supraphon, coby vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti popmusic v bývalém Československu, pozdější časopis Gramorevue. V roce 1971 převzal od Lubomíra Dorůžky a až do roku 1984 vedl coby šéfredaktor odborný hudební měsíčník Melodie. Jeho jméno lze také nalézt pod mnoha doprovodnými texty na obalech mnoha československých gramofonových desek firmy Supraphon. V roce 1964 stál u zrodu Mezinárodního jazzového festivalu, který byl největším jazzovým počinem před pražským jarem. Přispíval do měsíčníku Repertoár malé scény, napsal řadu textů k LP deskám a ve vydavatelství Panton založil spolu se šéfredaktorem Jiřím Maláskem edici EP desek Mini Jazz Salon, kde se objevovaly soubory, pro které nebylo v edičních řadách z kapacitních důvodů místo. Byl zakládajícím členem Mezinárodní jazzové federace a také Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Jeho vůbec první ediční počin bylo vydávání tzv. dopisů milovníkům jazzu, který pouze ve dvou kopiích koloval mezi příznivci . Občasník se jmenoval Bop Time a koloval v letech 1951–1952, tedy v období největších represí proti všemu ze Západu. Jedna řada "dopisů" je v archívu Jazzové sekce. Titzl se velice zasloužil o publikování rozhovorů s hudebníky období před a po 2. světové válce , nikdy se svými spoluredaktory Horáčkem a Čestmírem Klosem nevstoupili do Komunist...