Frantisek Koukolík
Machiaveliánská inteligence : eseje ze třetí kultury v roce 2000

1999 | Nakladatelství Makropulos

Eseje ze třetí kultury v roce 2000.

Žijeme v době, která oprávněně probouzí hromadnou úzkost. Jak známo, strach je jedním z největších a nejúčinnějších nepřátel zdravého rozumu, Dějiny se neopakují, ale některé jejich okamžiky si jsou podobné. Kdo si dnes uvědomuje, že antičtí teoretici stáli před objevem bakter…iálních původců epidemií a principu parního stroje již kolem počátku našeho letopočtu? Přesto se poté evropská civilizace zhroutila do barbarských staletí, jimž se oprávněně říká temné doby. Kolik lidí si dnes může být jisto, že se něco podobného nestane znovu? Lidská paměť je krátká. Kolik lidí si ve své každodennosti uvědomuje, že trvalo tisíc let než evropskou kulturu začali renesanční humanisté vyprošťovat z trosek, znovu ji učili číst, psát, počítat, myslet, zbavovat se nesmyslných pověr?
Eseje ze třetí kultury by měly vyvolat potřebu dozvídat se nové a nečekané skutečnosti a souvislosti. Některé eseje tvoří volný řetěz, jiné jsou samostatnější. Přál bych si, aby se mi povedlo předat jak nové skutečnosti, tak jejich smysl, pocity a myšlenky, které z nich mohou plynout. Zdaleka není nutné číst všechno. Čtěte, co vás zaujme. Pro čtenáře, kteří by chtěli jít do větší hloubky, je uveden seznam užité odborné literatury. Eseje ze třetí kultury v roce 2000.

Žijeme v době, která oprávněně probouzí hromadnou úzkost. Jak známo, strach je jedním z největších a nejúčinnějších nepřátel zdravého rozumu, Dějiny se neopa…kují, ale některé jejich okamžiky si jsou podobné. Kdo si dnes uvědomuje, že antičtí teoretici stáli před objevem bakteriálních původců epidemií a principu parního stroje již kolem počátku našeho letopočtu? Přesto se poté evropská civilizace zhroutila do barbarských staletí, jimž se oprávněně říká temné doby. Kolik lidí si dnes může být jisto, že se něco podobného nestane znovu? Lidská paměť je krátká. Kolik lidí si ve své každodennosti uvědomuje, že trvalo tisíc let než evropskou kulturu začali renesanční humanisté vyprošťovat z trosek, znovu ji učili číst, psát, počítat, myslet, zbavovat se nesmyslných pověr?
Eseje ze třetí kultury by měly vyvolat potřebu dozvídat se nové a nečekané skutečnosti a souvislosti. Některé eseje tvoří volný řetěz, jiné jsou samostatnější. Přál bych si, aby se mi povedlo předat jak nové skutečnosti, tak jejich smysl, pocity a myšlenky, které z nich mohou plynout. Zdaleka není nutné číst všechno. Čtěte, co vás zaujme. Pro čtenáře, kteří by chtěli jít do větší hloubky, je uveden seznam užité odborné literatury.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	224
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086003264
ISBN:	9788086003269
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2025 13:41
Číslo položky:	1128331

O autorovi

Frantisek Koukolík

František Koukolík je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Narodil se v Praze do rodiny systémového inženýra zaměstnaného v Českých loděnicích a matky, která byla nejdříve v domácnosti, poté pracovala jako sekretářka. Na gymnáziu maturoval roku 1958, doporučení ke studiu na vysokou školu však neobdržel pro údajný buržoazní původ. Začal proto pracovat v libeňských Českých loděnicích jako pomocný dělník. Během studia, když byl ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty, se oženil se spolustudentkou Hanou Čábelovou, která se posléze stala neuroložkou. V roce 1967 adoptovali manželé tehdy jedenáctiměsíčního syna Jana. Roku 1971 se jim narodil syn Tomáš. František Koukolík se soustavně zajímal o společenské vědy. O tom svědčí jeho následující citát: V roce 1959 dostal souhlas ke studiu na vysoké škole a nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Promoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal hlouběji zabývat poté, co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd , když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd . Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budo...

Více od autora