Václav Novotný, Vlastimil Kybal
M. Jan Hus : život a učení - Díl 2: Část 1-3

1926 | Nakladatelství Jan Laichter

2. svazky 2. svazky

Obsažené svazky:

M. Jan Hus, život a učení 1931 díl 2., část 3. (377 s.)
M. Jan Hus, život a učení 1923 Díl II, Část 1. (466 s.)
M. Jan Hus, život a učení 1926 Díl 2, část 2 ((4) + 514 + (2))

Stav

Dobrý

vpisky tužkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, vpisky tužkou
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	377 + 466 + 514
Jazyk:	česky
Edice:	46, 49. svazek ed. 46, 49. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných, Nejlepší spisy poučné
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 2. 2026 15:54
Číslo položky:	1598556

O autorech

Václav Novotný

Patřil ke starší generační vrstvě Gollových žáků, studoval od r. 1887. V roce 1891-1896 byl pomocníkem Václava Vladivoje Tomka v archivních pracích pro Dějepis města Prahy, ve školním roce 1895-1896 suplujícím učitelem na reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. Jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V.V. Tomka i Josefa Emlera . Vstoupil jako praktikant od 1. prosince 1896 do státní služby v pražském místodržitelském archivu. Habilitoval se v oboru českých dějin v roce 1898, v roce 1905 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem, ale teprve po jmenování skutečným mimořádným profesorem v roce 1908 po odchodu Josefa Kalouska , profesora českých dějin, z činné služby mohl opustit místo koncipisty v místodržitelském archivu a od svých 39 let se plně věnovat univerzitní práci na filosofické fakultě české univerzity. Řádným profesorem se stal v roce 1911. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR v Praze.

Více od autora

Vlastimil Kybal

Vlastimil Kybal byl český historik, profesor Karlovy univerzity a diplomat. Zabýval se hlavně duchovními postavami středověku a politikou raného novověku. Pocházel z rodiny rolníka Václava Kybala. Maturoval roku 1899 na gymnáziu ve Slaném. V letech 1899-1903 vystudoval historii a filosofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi jeho učiteli byli Jaroslav Goll, Josef Pekař, Josef Šusta, Václav Novotný a filosofové František Drtina a Tomáš Garrigue Masaryk. 28. října roku 1903 obhájil disertační práci De ecclesia, quid Mathias de Janov docuerit . Do roku 1905 učil na Jiráskově gymnáziu a byl jmenován asistentem historického semináře na FF UK. V roce 1906 studoval v Paříži u E. Denise a dalších a na univerzitě v Bonnu. V následujících letech navštívil řadu archivů ve Francii, Německu, Itálii a Švýcarsku, kde učinil několik významných objevů. Roku 1911 se habilitoval prací „Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610“ a roku 1918 byl jmenován profesorem. Zasazoval se o reformu univerzitního studia. Od roku 1920 působil v diplomatických službách. Nejdříve v letech 1920 až 1925 jako velvyslanec v Římě, od února roku 1925 do roku 1927 v Brazílii s akreditací pro Argentinu, od roku listopadu 1927 do roku 1933 v Madridu. V letech 1933–1935 přednášel v Praze a pak se stal v letech 1935 až 1939 vyslancem v Mexiku, kde se oženil s malířkou Anou Sanez. Válku strávil v exilu, přednášel na řadě amerických univerzit a v Kongresové knihovně ve Washingtonu spolupracoval na uspořádání tamních bohemik. Byl držitelem vysokých státních vyznamenání italských a španělských. Vedle uvedené habilitační práce se zabýval velkými duchovními postavami pozdního středověku, Františkem z Assisi , Anežkou Českou, Matějem z Janova a napsal společně s V. Novotným velkou práci o Janu Husovi , kde podrobně rozebral jeho učení. V knize „Arnošt Denis a...

Více od autora