Vilém Gabler
Ludvík Sedmnáctý : historie politického zločinu

Vilém Gabler

Vilém Gabler, též Wilhelm Gabler , byl český pedagog, novinář, dramatik a politik staročeské strany, dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se ve Vartemberku v německy mluvící rodině. V letech 1833-1837 vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky. Krátce působil jako vychovatel v rodině knížete Rohana. Od roku 1838 pokračoval studiem na pražské filozofické fakultě. Zde roku 1843 získal titul doktora filozofie. V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Po dvacet let po získání vysokoškolského titulu působil s přestávkami jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. Po návratu se stal vychovatelem u knížete Jana z Lobkovic. V letech 1846–50 byl redaktorem německého deníku Union. V revolučním roce 1848 sestavil jako jeden ze tří vybraných editorů petici Svatováclavského výboru císaři. Psal také do České včely a do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s J.Čejkou, K.J.Erbenem a V. B. Nebeským se pod vedením Františka Palackého pokoušeli vydat encyklopedii, ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 odjel do Srbska, kde byl dva roky v Bělehradě vychovatelem knížete Petra Karađorđeviće, odkud byl za sílícího rakousko-srbského politického napětí roku 1854 propuštěn. Odjel do Vídně, kde studoval na Vídeňské univerzitě. Odtud jako dopisovatel posílal příspěvky do řady českých novin a časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa. Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované Vyšší dívčí školy v Praze. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypraco...