Lucerna : Divadelní hra o čtyřech jednáních

Hlavní postavou knihy je mlynář Libor, který je sice zproštěn poddanství a roboty, ale musí svítit panstvu lucernou od mlýna k starému zámečku v lese kdykoli se panstvu zachce. Lucerna je symbolem ponížení a Libor ji proto nenávidí. Jednoho dne ohlásí příjezd kněžna, která je unavena svým současným životem ve městě a touží po změně. Mlynář je požádán vrchním, aby kněžnu přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Mlynář je však pobouřen příkazem od vrchního porazit starou lípu v lese, a proto odmítne příkaz splnit a vrchní žaluje kněžně. Naopak muzikanti (učitelský mládenec a vesničtí šumaři) kněžnu chtějí přivívat „kasací“, ale vrchní jim to zakáže. Kněžnu překvapí, že se někdo opovážil nesouhlasit s panstvem a zatouží se s mlynářem setkat. Využije mlynářovy povinnosti a poručí mu, aby ji svítil lucernou na cestě do starého zámečku. Po cestě si hodně povídají a kněžna přesvědčuje mlynáře, aby s ní šel do města, kde by měl lepší život. To se však mlynáři nelíbí. Muzikanti se mezitím rozhodnout jít za kněžnou na zámeček. Učitelský mládenec jí chce při této příležitosti požádat o místo vesnického učitele. Mlynářova schovanka Hanička se v lese schová do kmene lípy a sama se stává její součástí. Na zámečku se mlynář dozví, že zatímco doprovázel kněžnu, vrchní připravuje posekání lípy a odvedení Haničky. Mlynář se rozzlobí na kněžnu a vyčítá jí, že měla vše v úmyslu a odvedla jej úmyslně. Spěchá rychle k lípě, kde už je vrchní připraven ke kácení. Mlynář se s vrchním pohádá, ale po chvíli dorazí kněžna, která se přidá na stranu mlynáře. Nyní vystoupila Hanička z lípy, kde se předtím ukryla. Příběh končí šťastně, kněžna rozbije lucernu jako znak poroby a učitelskému mládenci dává místo vesnického učitele.

Komentáře ke knize

Alois Jirásek 460x

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...