František Houska
Lovečtí psi

František Houska

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....