František Michálek
Lidé a loutky

František Michálek

Prof. PhDr. František Michálek Bartoš se narodil 5. 4. 1889 v Rychnově nad Kněžnou a zemřel 12. 5.1972 v Praze. Byl synem okresního hejtmana v Rychnově nad Kněžnou, jeho bratry byli dramatik a divadelní kritik Jan Bartoš a hudební estetik a kritik Josef Bartoš. Po otcově smrti se rodina odstěhovala do Turnova, kde Bartoš začal chodit do školy, od 1900 studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a začal se hlouběji zajímat o historii, 1908 maturoval v Praze a poté na filozofické fakultě studoval historii u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václava Novotného, čtvrtý ročník absolvoval u Heinricha Finkeho ve Freiburku. Tam se vrátil i po pražském doktorátu v zimním semestru 1912-1913. Zkušební rok odučil na reálce v Turnově. Po návratu do Prahy působil 1915-1931 jako středoškolský profesor, zároveň v letech 1914-1917 jako asistent Národního muzea, 1922 se habilitoval na Husově teologické fakultě, kde byl 1931 jmenován mimořádným, 1937 řádným profesorem českých církevních dějin. Po rozděleni pražské fakulty na Husovu a Komenského působil až do 1960 na Komenského evangelické fakultě, kde učil až do roku 1960, kdy odešel do důchodu. Autor badatelsky cenných soupisů literárních prací husitských teologů. Důkladná znalost pramenů se projevovala hlavně v soupisech archivních pramenů. V literatuře období předhusitských ho zaujala otázka staročeského překladu bible, satiry Hradeckého rukopisu a v literatuře pozdějších epoch věnoval speciální pozornost především J. Dobrovskému a problematice RKZ. Člen Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.