Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Letopis mého hudebního života

1958 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Biografie, memoáry a korespondence

,,Letopis mého hudebního života je doveden do konce. Je neuspořádaný, ne všude stejně podrobný, napsaný špatným slohem, často dokonce velmi suchý; zato je v něm jen čirá pravda a to jej činí zajímavým.''

Tak hodnotí na závěr svých pamětí autor sám toto své literární dílo. I když budeme sotva souhlasit s jeho až… příliš sebekritickým pohledem, přeci poslední věta je dokonale výstižná : Letopis zaujme, ba přímo vtáhne čtenáře do popředí, problémů života a díla Rimského- Korsakova i jeho hudebních přátel právě svou pravdivostí a upřímností, v uměleckém světě až vyjmečnou.
Letopis je zaměřen umyslně jen na hudební život - ale jak ani není jinak možné, zabýhá někdy Korsakov ve svém vyprávění i šíře do prostředí, které mu byl blízké. Kouzelná jsou jeho líčení zámořských plaveb, kterých se jako námořní kadet zúčastnil; dojmy z těchto dalekých končin jistě nezůstaly bez vlivu na jeho pozdější tvorbu. Ovzduší mohutné hrstky - umělecké snahy skupiny, povahy jejich členů, jejich dosti složité vzájemné vztahy v celém dlouhodobém vývoji i zániku - zachycuje autor, neobyčejně kritický jak k sobě tak i k jiným, s takovou plastičností, že nám tím přibližuje i všechnu ruskou hudbu předminulého století a poměry v kulturním světě carského světa.
Hudba jeho i jeho součastníků je dnes již součástí hudební historie. Ale nesmlouvavost ve věcech umění, jeho přísnost a vysoká osobní etika může být nejaktuálnějším příkladem naší umělecké veřejnosti. ,,Letopis mého hudebního života je doveden do konce. Je neuspořádaný, ne všude stejně podrobný, napsaný špatným slohem, často dokonce velmi suchý; zato je v něm jen čirá pravda a to jej činí zajímavým….''

Tak hodnotí na závěr svých pamětí autor sám toto své literární dílo. I když budeme sotva souhlasit s jeho až příliš sebekritickým pohledem, přeci poslední věta je dokonale výstižná : Letopis zaujme, ba přímo vtáhne čtenáře do popředí, problémů života a díla Rimského- Korsakova i jeho hudebních přátel právě svou pravdivostí a upřímností, v uměleckém světě až vyjmečnou.
Letopis je zaměřen umyslně jen na hudební život - ale jak ani není jinak možné, zabýhá někdy Korsakov ve svém vyprávění i šíře do prostředí, které mu byl blízké. Kouzelná jsou jeho líčení zámořských plaveb, kterých se jako námořní kadet zúčastnil; dojmy z těchto dalekých končin jistě nezůstaly bez vlivu na jeho pozdější tvorbu. Ovzduší mohutné hrstky - umělecké snahy skupiny, povahy jejich členů, jejich dosti složité vzájemné vztahy v celém dlouhodobém vývoji i zániku - zachycuje autor, neobyčejně kritický jak k sobě tak i k jiným, s takovou plastičností, že nám tím přibližuje i všechnu ruskou hudbu předminulého století a poměry v kulturním světě carského světa.
Hudba jeho i jeho součastníků je dnes již součástí hudební historie. Ale nesmlouvavost ve věcech umění, jeho přísnost a vysoká osobní etika může být nejaktuálnějším příkladem naší umělecké veřejnosti.

Stav

Mírně opotřebená

natrhnutá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, natrhnutá obálka
Poznámka:	obálka Milan Hegar
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	301, [2]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Roman Mrázek
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Paměti, korespondence, dokumenty
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 6. 2021 13:34
Číslo položky:	196050

O autorovi

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov , byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog . Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti . Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického vnímání hudby , kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva . Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu nedaleko Petrohradu do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života napsal, že se jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mně matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a rostl jeho zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Sám později vzpomínal, jak již tehdy hrával fantazie na melodie z Hugenotů, Rigoletta nebo Ivana Susanina. První skladbu napsal v devíti letech . Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak ceněna rodinou ani jím samým, šel Korsakov ve stopách svého bratra. V roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde se jeho o dvaadvacet let starší bratr stal v roce 1862 ředitelem. Jeho studentské povinnosti mu poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě. Chodil na hodiny klavíru a jeho pedagog Théodor Canille mu přibližoval velké postavy světové hudby. S bratrem navštěvoval opery a orchestrální koncerty; k nim patřily hlavně Beetho...

Více od autora