Adolf Branald
Lazaretní vlak

1959 | Nakladatelství Naše vojsko

Román volně navazuje na "Severní nádraží", jsou zvěčněny horečné dny pražské květnové revoluce.

Branald se sice opět omezil na úzké dějiště, za to však skvěle vystihl soudružnost kolektivu železničářů, působivě vyzdvihl jeho lásku k nádraží a obětavý zápal jak proti zrádné posádce lazaratního vlaku i ostatním ně…meckým vojákům, tak také v práci na obnově provozu. Román volně navazuje na "Severní nádraží", jsou zvěčněny horečné dny pražské květnové revoluce.

Branald se sice opět omezil na úzké dějiště, za to však skvěle vystihl soudružnost kolektivu žele…zničářů, působivě vyzdvihl jeho lásku k nádraží a obětavý zápal jak proti zrádné posádce lazaratního vlaku i ostatním německým vojákům, tak také v práci na obnově provozu.

Stav

Dobrý

neautorská dedikace

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	263, [1]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Kamil Lhoták
Edice:	15. svazek ed. 15. svazek ed. Živé knihy
Vydání:	4., dopln. vyd., v NV 1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 3. 2023 12:17
Číslo položky:	509642

O autorovi

Adolf Branald

Adolf Branald byl český spisovatel, autor románů, povídek, reportáží, knih pro děti a mládež a divadelních her pro ochotníky. Adolf Branald se narodil v herecké kočovné rodině. Jeho otec Richard František Branald byl herec, režisér a dramatik, matka Marie Branaldová byla herečka. Dětství prožil v Praze, v Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Tvrdí se o něm, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách, protože jako dítě hrál v několika němých filmech: například ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek a Aloisův los nebo ve filmu Venoušek a Stázička režiséra Svatopluka Innemanna. Roku 1929 maturoval na obchodní akademii, poté vystřídal velké množství zaměstnání. Byl úředníkem v bance, obchodním zástupcem olejářské firmy, klavíristou v kině, knihkupcem a od roku 1936 do roku 1945 výpravčím na různých železničních stanicích. Po skončení druhé světové války pracoval jako tiskový referent na ministerstvu dopravy a v letech 1952–1959 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel a od roku 1959 byl spisovatelem na volné noze. Roku 1948 vstoupil do KSČ, ale v roce 1969 ze strany vystoupil, takže za normalizace nemohl v sedmdesátých letech publikovat. Svou literární dráhu zahájil již před druhou světovou válkou řadou divadelních her pro ochotníky, které psal většinou se svým otcem a k nimž také často skládal i hudbu. Jako prozaik debutoval roku 1947 románem Stříbrná paruka. Již v této kronice hereckého rodu se objevuje jeho hlavní tvůrčí metoda, která dává jeho dílům mnohdy až reportážní charakter: propojení faktografie a fabulovaných příběhů hrdinů, kteří chápou své povolání jako životní poslání. Publikoval také v mnoha novinách a časopisech . Řada jeho d...

Více od autora