Miloš Václav Kratochvíl
Lásky královské

2000 | Nakladatelství Motto

Kniha uvádí na scénu Kunhutu, manželku Přemysla Otakara II., Elišku Přemyslovnu, manželku Jana Lucemburského a Rejčku, ženu Václava II. a Rudolfa Habsburského. Autor se na pozadí historických událostí snaží postihnout život těchto panovnic nejen v jejich královském majestátu, ale především v osobním životě jako ženy, k…teré nebyly ušetřeny ani prostého lidského utrpení, ani hlubokého pokoření. Kb Kniha uvádí na scénu Kunhutu, manželku Přemysla Otakara II., Elišku Přemyslovnu, manželku Jana Lucemburského a Rejčku, ženu Václava II. a Rudolfa Habsburského. Autor se na pozadí historických událostí… snaží postihnout život těchto panovnic nejen v jejich královském majestátu, ale především v osobním životě jako ženy, které nebyly ušetřeny ani prostého lidského utrpení, ani hlubokého pokoření. Kb

Stav

Velmi dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 10. 11. 2025

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	200
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072460714
ISBN:	9788072460717
Vydání:	Vyd. v nakl. Motto 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2024 17:25
Číslo položky:	792285

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora