Francouzský chirurg a porodník, zastánce tzv. přirozeného, demedikalizovaného porodu, se snaží odhalit kořeny schopnosti milovat. Lásku považuje za nezbytnou podmínku individuálního i globálního přežití v 21. století, prostředek pro znovunalezení úcty k Matce Zemi. Vývoj lidské civilizace a kultury s sebou přinesl také rozvoj agresivity, problémy se sexualitou... a autor pátrá po příčinách těchto potíží. Shledává je v samotných počátcích zrození života, ve způsobu vedení porodů. Při porodu totiž většinou dochází k narušování přirozených fyziologických procesů nepřirozenými vnějšími zásahy - ať už se jedná o rituály v nejrůznějších kulturách, anebo o praxi "moderního" porodnictví, kdy je po porodu dítě matce odejmuto, používají se během porodu opiáty, epidurál apod. To vše má negativní dopad na fyziologické procesy, které již v těchto okamžicích rozhodují o budoucnosti novorozence. Například o jeho schopnosti milovat, anebo také o jeho sklonech k agresivitě, jak dokládají výsledky etologických i dalších výzkumů. Autor rozebírá fyziologii porodu, význam hormonů, především oxytocinu - tzv. hormonu lásky, altruismu a zároveň jednoho z nejdůležitějších hormonů produkovaných během porodu a kojení. Prosazuje znovuobjevení fyziologického porodu, který je v souladu s přirozeností. Vidí v něm prostředek k znovuoživení schopnosti milovat, což umožní zlepšit celkový stav naší planety. Chceme-li napravit globální ekologickou situaci, musíme začít již na samém počátku - u porodu, který nám dává základy pro budoucí život. 18.5.2001 Sára