Vladimir Sergejevič Solov‘jev
Krize západní filosofie : proti pozitivistům

2001 | Nakladatelství Refugium Velehrad-Roma

Výklad západního myšlení od scholastiky po E. Hartmanna interpretuje směřování filozofie optikou teze o "před-reflexi" ve smyslu základu reflexivního filozofování. Tuto před-reflexi představuje "osobní Bod": všechno konečné se může setkat s "nekonečnem" pouze prostřednictvím dynamiky duchovní povahy... Solovjov dochá…zí k závěru, že západní racionalistická filozofie směřuje k ideovému ztotožnění s velkými teologickými učeními Východu. Jedná se o univerzální syntézu vědy, filozofie a náboženství! Pc. L6g Výklad západního myšlení od scholastiky po E. Hartmanna interpretuje směřování filozofie optikou teze o "před-reflexi" ve smyslu základu reflexivního filozofování. Tuto před-reflexi představuje "osob…ní Bod": všechno konečné se může setkat s "nekonečnem" pouze prostřednictvím dynamiky duchovní povahy... Solovjov dochází k závěru, že západní racionalistická filozofie směřuje k ideovému ztotožnění s velkými teologickými učeními Východu. Jedná se o univerzální syntézu vědy, filozofie a náboženství! Pc. L6g

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	196
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086045722
ISBN:	9788086045726
Překladatel:	Alan Černohus
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Studie
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Velehrad
Vystaveno:	18. 8. 2025 11:23
Číslo položky:	1348963

O autorovi

Vladimir Sergejevič Solov‘jev

Vladimir Sergejevič Solovjov byl vlivný ruský filosof, publicista, univerzitní učitel, teolog a mystik, blízký přítel F. M. Dostojevského. Jeho myšlení ovlivnilo mj. československého prezidenta T. G. Masaryka. Solovjovův otec byl významný ruský historik Sergej Michajlovič Solovjov , matka pocházela z ukrajinské rodiny a mezi jejími předky byl i básník a teolog Hryhorij Skovoroda. Na střední škole se Solovjov rozešel s pravoslavím, v němž byl vychován, a stal se nihilistou. Od roku 1869 studoval nejprve biologii, přes studium filosofie se však ke své víře vrátil. Po studijním pobytu v Londýně krátce přednášel v Moskvě, roku 1877 se přestěhoval do Petrohradu, kde roku 1880 promoval. Když roku 1881 veřejně požádal cara, aby amnestoval vrahy svého otce Alexandra II., musel se s univerzitní kariérou rozloučit a žil jako nezávislý spisovatel. Věnoval se pak více tradičním filosofickým tématům, epistemologii a etice. Jeho přítelem byl Włodzimierz Spasowicz, člen redakce časopisu Věstník Evropy , ve kterém Solovjov publikoval. V posledních letech připravoval se svým mladším bratrem nový překlad Platónových dialogů. Jeho asketický způsob života byl prý vzorem pro postavu Aljoši Karamazova v Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Zemřel ve velké chudobě. Solovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s Antikristem. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v Bibli, chápal jako smysl pravoslavného pojmu soborn...

Více od autora