Mika Toimi Waltari pocházel z rodiny luteránského pastora, jeho otec však zemřel, když bylo Mikovi 5 let. Začal studovat teologii, tu však nedokončil . Nakonec vystudoval filozofii, několik let pracoval jako žurnalista a záhy se začal věnovat spisovatelství. Do literatury vstoupil ve dvacátých letech jako básník a člen literární skupiny Tulenkantajat – Nositelé ohně , jejíž se stal vůdčí osobností. Tato skupina se postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské proudy. Waltariho románový debut Velká iluze je v tomto smyslu románem programovým. Vrchol jeho předválečné tvorby pak představuje psychologický román z vesnického prostředí Cizinec přichází . Mika Waltari byl okouzlen dálkami, exotikou, svobodou, světem, který byl po první světové válce mladý a plný naděje. Ve třicátých letech se ve Waltariho dílech objevují tíživější tóny, které souvisejí nejen se špatnou mezinárodní situací Finska, kdy mnoho lidí žilo v bídě. V pozdější době se Waltariho doménou stává historická próza: definitivní uznání a světovou proslulost mu získal román Egypťan Sinuhet , přeložený do několika desítek jazyků, avšak i ostatní historické romány a povídky se setkaly se značným čtenářským ohlasem. Waltari píše novely i větší díla ze současnosti, odehrávající se především v Helsinkách, městě, v němž Waltari prožil celý svůj život. V tzv. pokračování zimní války pracoval též pro finskou rozvědku a tak vznikají jeho dvě díla Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Ve stínu sovětské špionáže. Waltari ale nepsal jen vážnou literaturu, byl neobyčejně plodný, psal romány, povídky, novely, pohádky, detektivky, divadelní a rozhlasové hry či filmové scénáře....