Karel Havlíček Borovský
Křest sv. Vladimíra : legenda z hist. rus

1900 | Nakladatelství s.n

Křest svatého Vladimíra je jednou ze tří delších satirických básnických skladeb Karla Havlíčka Borovského, které vznikly v době jeho pobytu v Brixenu. Havlíček využívá látku z dávné ruské historie: kníže Vladimír I. zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství. Skladba zůstala nedokončena nebo se závěrečná část n…edochovala. Námět je čerpán z Povesti vremennych let, ruského letopisu z počátku 12. století. Doporučená školní četba. Křest svatého Vladimíra je jednou ze tří delších satirických básnických skladeb Karla Havlíčka Borovského, které vznikly v době jeho pobytu v Brixenu. Havlíček využívá látku z dávné ruské historie: kn…íže Vladimír I. zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství. Skladba zůstala nedokončena nebo se závěrečná část nedochovala. Námět je čerpán z Povesti vremennych let, ruského letopisu z počátku 12. století. Doporučená školní četba.

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	75
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Olomouc

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora