Maryna Radoměrská, vlastním jménem Marie Hůrková byla česká spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, řazených do žánru tzv. červené knihovny. Pocházela z rodiny vydavatele odborných časopisů Jana Hůrky příslušného do Psár a Emilie Hůrkové-Homolkové ze Smíchova, svatbu měli 15. 9. 1903. Byla vychována jako tehdejší dívky z lepších rodin . V osmnácti letech odmítla již dále studovat a provdala se. Sklony k psaní projevovala již od mládí. Psala zábavným a jednoduchým jazykem a publikovala hlavně v časopise Hvězda československých paní a dívek. Roku 1934 se její román Světlo jeho očí stal skutečným bestsellerem. Především díky němu je často považována za první dámu českého románu pro ženy. Své úspěšné prózy také dramatizovala a několik z nich bylo zfilmováno. Kromě prvoplánových milostných románů se snažila psát i psychologická díla se sociální problematikou, která však nebyla čtenáři přijata tak, jak očekávala. Její spisovatelská kariéra byla násilně ukončena po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byla postižena zákazem publikování. Její poslední dílo, Maminka z papíru tak zůstalo nevydáno. Ještě před svou smrtí se dočkala toho, že její knihy začaly být po pádu komunistického režimu roku 1989 opět vydávány. V roce 1925, v Praze na Vinohradech, si vzala redaktora Ladislava Radoměřského, který však, jako jeho pozdější manželka, užíval jméno Radoměrský. Maryna Radoměrská, měla sestru herečku Drahomíru Hůrkovou , která shodou náhod hrála ve zfilmovaném románu své Maryny Krb bez ohně . U následujících děl se nepodařilo zjistit případný rok prvního vydání před rokem 1948, ale pouze rok vydání po roce 1989:

Beletristka, autorka divadelních her.