Věra Sládková
Kráska s cejchem

1961 | Krajské nakladatelství

Kniha povídek, povídky vesměs smutného vyznění - osobní vzpomínky na mládí, prožité v Sudetech v období před Mnichovem, na válečná léta pobytu v Brně, kdy se spisovatelka stává svědkem bombardování.
Titulní povídka je obrazem duševního utrpení mladé ženy, která se stala v koncentračním táboře za války obětí pokusů n…acistických lékařů a která nyní bojuje o trochu lidského štěstí.
1. vydání. Kniha povídek, povídky vesměs smutného vyznění - osobní vzpomínky na mládí, prožité v Sudetech v období před Mnichovem, na válečná léta pobytu v Brně, kdy se spisovatelka stává svědkem bombardování.…r>Titulní povídka je obrazem duševního utrpení mladé ženy, která se stala v koncentračním táboře za války obětí pokusů nacistických lékařů a která nyní bojuje o trochu lidského štěstí.
1. vydání.

Stav

Mírně opotřebená

polité desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, polité desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	167
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jiří Hadlač
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Pulsy, Pulay
Vydání:	vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	7. 1. 2025 14:41
Číslo položky:	1100714

O autorovi

Věra Sládková

Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.

Více od autora