Vladislav Vančura
Konec starých časů : román

1968 | Nakladatelství Práce

Ocitáme se na zámku koncem 19. století, kdy správcem je místní statkář, jenž by si zámek rád koupil. Žije zde i služebnictvo ze staré doby, a rozpory mezi jejich uhlazeností a buranstvím správce vynikají stále na povrch. Jednoho dne se však na zámek dostaví nečekán a nezván hrabě Alexej. Nikdo ho nezná. Snoubí se v něm… jak dvořanské způsoby, tak schopnost improvizace a uvolněnosti. Děti si hned získá, ostatní k němu zaujímají většinou negativní postoje. Ale přesto právě on na konci starých šlechtických časů přináší na zámek to nejdůstojnější rozloučení. Ocitáme se na zámku koncem 19. století, kdy správcem je místní statkář, jenž by si zámek rád koupil. Žije zde i služebnictvo ze staré doby, a rozpory mezi jejich uhlazeností a buranstvím správce vynik…ají stále na povrch. Jednoho dne se však na zámek dostaví nečekán a nezván hrabě Alexej. Nikdo ho nezná. Snoubí se v něm jak dvořanské způsoby, tak schopnost improvizace a uvolněnosti. Děti si hned získá, ostatní k němu zaujímají většinou negativní postoje. Ale přesto právě on na konci starých šlechtických časů přináší na zámek to nejdůstojnější rozloučení.

Stav

Dobrý

obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	212
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Erb. Červená řada
Vydání:	Vyd. 4.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 11. 2024 11:3
Číslo položky:	1063221

O autorovi

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. V době druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a roku 1942 byl popraven. Narodil se v Háji ve Slezsku. Matka se jmenovala Marie, narozena 19. září 1863 v Klucích na Čáslavsku, původem z katolické rodiny. Otec evangelík Václav Vojtěch Vančura se v době Vančurova narození živil jakožto úředník cukrovaru v Háji u Opavy. Místo po chvíli opustil a rodina se dlouhá léta stěhovala. Během šesti let Vančurova života rodina žila v Cvrčově u Tovačova, Tovačově, Praze, Močovicích u Čáslavi, Libici nad Cidlinou, Havransku a nakonec v Davli, kde se rodina na celých sedmnáct let usadila. Vančura zde docházel do místní tříletky, později se učil soukromě. Měl starší sestru Marii a tři mladší sestry – Otilii, Františku a Ludmilu. Jeho příbuzný byl Antonín Vančura – Jiří Mahen. Primu a sekundu vystudoval na Malostranském gymnáziu, kde žil bez rodičů, tercii a kvartu v Benešově, kde potkal Karla Nového – celé čtyři roky se o něho a sourozence starala sestra Marie. Ani na jedné škole nebyl spokojen. Měl kázeňské problémy, z nichž jeden vyústil v propadnutí jeho a dalších žáků včetně Karla Nového. Příčinou bylo sympatizování s protirakouskými myšlenkami, tíhnutí k socialismu a Masarykovi. To vyústilo v debatní kroužek, kde se mimo tato témata diskutovalo i o umění a náboženství. Benešovská léta Vančura zobrazil ve svém Pekaři Janu Marhoulovi. Mladý, věčně zamyšlený Jan Josef se zde dostal do křížku se zeměpisářem Brunculíkem a katechetou Kovářem – ve Vančurově Benešově dějepisář Brunclík a katecheta Kolář. Do kvarty se nevrátil a místo toho se stal knihkupeckým příručím ve Vysokém Mýtě, dále se učil fotografem, zkoušel Grafickou unii v Praze a zinkografii Unie na Vyšehradě. Od mládí Vančura tíhnul k malířství a tak studoval na umělecko-průmys...

Více od autora