Zdeněk Veselovský byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie. Narozen v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy , kde posléze pokračoval jako pedagog . V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Předtím pracoval v pražské zoo jako zoolog. V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967–1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971–1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. V roce 1988 byl pro konflikt s komunistickými představiteli města Prahy na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské zoo ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, který však brzy ukončila Sametová revoluce. Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd České republiky a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konráda Lorenze. Zdeněk Veselovský zemřel dne 24. 11. 2006 v pražské motolské nemocnici po nedlouhé hospitalizaci na srdeční selhání. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“. U příležitosti nedožitých 90 let dlouholetého ředitele Zoo Praha vytvořila tato zoo nové naučné prostranství s informacemi o jeho životě a dí...

Dr. Jiří Felix, známý český zoolog a popularizátor přírodních věd, jehož život byl neodmyslitelně spjat s pražskou zoologickou zahradou. Narodil se 22. února 1929 ve Velké Chuchli. Po maturitě na reálném gymnáziu se přihlásil ke studiu zoologie na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde v roce 1953 ukončil studium. Téhož roku nastoupil do pražské zoologické zahrady. Patřil ke generaci zoologů, která počátkem 50. let minulého století zahájila realizaci nové etapy pražské zoologické zahrady založenou na chovatelské a odborné úrovni. V zoologické zahradě vystřídal řadu různých funkcí od provozního zoologa, přes osvětáře až po zoologického náměstka. V době od 25. ledna do 15. června 1990 vykonával funkci zastupujícího ředitele a díky jeho přirozené autoritě a schopnosti posuzovat věci s realistickým nadhledem překonala pražská zoologická zahrada toto složité období bez problémů. Do důchodu odešel definitivně v roce 2004. Jiří Felix byl vynikajícím popularizátorem a autorem mnoha zajímavých přírodovědných knih pro děti mládež, např. Do zoo zadními vrátky, Příběhy z pražského zoa nebo Všední den v pražské zoo. Zvláštní zmínky si zaslouží jeho encyklopedická činnost v nakladatelství Artia, jednotlivé tituly o evropské i světové fauně se dočkaly vydání v mnoha světových jazycích. Dr. Jiří Felix zemřel v Praze v neděli 3. srpna 2008. Ing. Vít Kahle Tiskový mluvčí Zoo Praha

Narodil se 16. prosince 1926 v Pohranicích na Slovensku, odkud se záhy s rodiči přestěhoval do Říčan. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval v r. 1951 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. První zaměstnání získal ve Státním zdravotním ústavu v Praze, odkud po jednom roce odešel do Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni, kde pracoval šest let. Od r. 1959 až do odchodu do důchodu v r. 1990 působil ve VÚLHM. Tam se nejprve věnoval biologii koroptve polní, později biologické ochraně snůšek pernaté zvěře. Zmapoval oblasti výskytu tetřeva a tetřívka a zabýval se zaváděním bělokura rousného. Později se zaměřil na výzkum vodní pernaté zvěře, zejména na kachny a na využití umělých hnízd. S Klubem sokolníků spolupracoval na umělém odchovu loveckých dravců. Po celý život byl aktivním členem České společnosti ornitologické. Byl autorem více než 50 vědeckých a 120 odborných prací, množství populárních článků a několika knih. Myslivecké praxi byly věnovány jeho metodické příručky Divoká kachna - myslivecká péče a způsoby lovu a Umělá hnízdiště pro kachny. Nejobsáhlejší jsou jeho knihy Poznáme je podle stop, vydaná také v cizině, a Stopy zvěře, jimiž obohatil naši odbornou literaturu.