Stanislav Kostka Neumann
Kniha lesů, vod a strání

1952 | Nakladatelství Československý spisovatel

Básník Stanislav Kostka Neumann se řadí k nejvýznamnějším osobnostem české kultury konce 19. a začátku 20. století. Byl levicově zaměřený. Během života vystřídal řadu uměleckých směrů. Vitalistická sbírka Kniha lesů, vod a strání z roku 1914 vznikla v moravských lesích a stráních v okolí řeky Svitavy. Je básnickou osla…vou přírody ve všech ročních obměnách. Opěvuje svobodný život, radost a krásu, které souznění s přírodou přináší. Lyrický subjekt v mnoha básních vstupuje do děje a podléhá živelnému smyslovému okouzlení, v němž se milenecká láska snoubí s rozkoší z prostého bytí. Básník Stanislav Kostka Neumann se řadí k nejvýznamnějším osobnostem české kultury konce 19. a začátku 20. století. Byl levicově zaměřený. Během života vystřídal řadu uměleckých směrů. Vitalistická sb…írka Kniha lesů, vod a strání z roku 1914 vznikla v moravských lesích a stráních v okolí řeky Svitavy. Je básnickou oslavou přírody ve všech ročních obměnách. Opěvuje svobodný život, radost a krásu, které souznění s přírodou přináší. Lyrický subjekt v mnoha básních vstupuje do děje a podléhá živelnému smyslovému okouzlení, v němž se milenecká láska snoubí s rozkoší z prostého bytí.

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Volné listy v obálce
Počet stran:	131
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Sivko
Edice:	5. svazek ed. Díla
Vydání:	Druhé bibliofilské vydání
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora