François Mauriac
Klubko zmijí

1963 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Jedno z nejlepších děl francouzského buržoazního spisovatele, jež je obžalobou toho světa, k němuž Mauriac patří. Je psáno formou deníku, v němž starý advokát dokresluje i obraz svého rodinného života, v němž všechno porozumění přehlušuje mamon. Nenávist k ženě i dětem promění jeho myšlenky a city v klubko zmijí připra…vených kdykoli uštknout. Vrchol pomsty spatřuje v tom, že ani ženě, aní dětem neodkáže ohromné jmění, které nashromáždil. Ženina náhláv něm však vyvolá nečekaný obrat, pochopí, že víc než peníze váží lidská láska. Jedno z nejlepších děl francouzského buržoazního spisovatele, jež je obžalobou toho světa, k němuž Mauriac patří. Je psáno formou deníku, v němž starý advokát dokresluje i obraz svého rodinného života…, v němž všechno porozumění přehlušuje mamon. Nenávist k ženě i dětem promění jeho myšlenky a city v klubko zmijí připravených kdykoli uštknout. Vrchol pomsty spatřuje v tom, že ani ženě, aní dětem neodkáže ohromné jmění, které nashromáždil. Ženina náhláv něm však vyvolá nečekaný obrat, pochopí, že víc než peníze váží lidská láska.

Stav

Dobrý

popsané/pokreslené stránky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, popsané/pokreslené stránky
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	222
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Heyduk
Edice:	299. svazek ed. 299. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vydání druhé, (v SNKLU první)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2025 8:50
Číslo položky:	1183183

O autorovi

François Mauriac

François Charles Mauriac ) byl francouzský romanopisec, esejista, dramatik, básník a novinář, nositel Nobelovy cenu za literaturu za rok 1952. Je jednou z největších osobností dlouhé řady francouzských katolických spisovatelů. François Mauriac se narodil jako nejmladší z pěti dětí v zámožné bankéřské rodině. V jeho necelých dvou letech mu zemřel otec a od té doby o děti spolu s matkou pečovali prarodiče. Matka byla velmi zbožnou katoličkou a François byl proto v sedmi letech poslán do školy Mariánského řádu Collège de Grand-Lebrun na předměstí Bordeaux. V Bordeaux pokračoval i v univerzitních studiích, které zakončil v roce 1905. V roce 1906) pak Mauriac odešel do Paříže, kde se připravoval na přijímací zkoušky na École Nationale des Chartes, kam byl přijat v roce 1908. Příliš dlouho se však na této škole nezdržel – po několika měsících jí opustil na základě pevného rozhodnutí zasvětit svůj život literatuře. Své první dílo, básnickou sbírku Les mains jointes vydal hned v následujícím roce , další sbírku básní Adieu à l'adolescence pak v roce 1911. Poté se zaměřil spíše na prózu, v roce 1913 vydal svůj románový debut L’Enfant chargé de chaînes a postupně si osvojil svůj typický velmi poetický a sugestivní styl psaní. Jeho rané práce patří současně do období jeho osobní mladistvé spirituální krize, kdy trpí pocitem, že křesťanské duchovní zaměření člověka je potlačujícím faktorem přirozených lidských potřeb. Téma boje mezi city a rozumem, resp. touhou a odpovědností uvnitř člověka se tak stává ústřední problematikou Mauriacových děl i do budoucnosti, ovšem již v mnohem hlubším rozměru. Po skončení první světové války, během které sloužil na Balkáně jako příslušník Červeného kříže, vydal Mauriac v roce 1922 sbůj další román Le baiser au lépreux , který byl jeho prvních výrazným úspěchem. Další Mauriacovy práce byly...

Více od autora