Jan Neruda, Jakub Obrovský
Klub umělců - svým členům a přátelům k novému roku 1941 - ročenka Klubu umělců na rok 1941 ; předml naps. Albert Pražák ...[et al.].

1940 | Nakladatelství Klub umělců

Poesie i povídky a novely řady českých autorů, členu Klubu umělců. Poesie i povídky a novely řady českých autorů, členu Klubu umělců.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	43, 3 obr. příl
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 12. 2021 13:19
Číslo položky:	258094

O autorech

Jan Neruda

Jan Neruda byl český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik, vůdčí osobnost generace májovců. Pocházel z pražské Malé Strany, narodil se v Újezdských kasárnách. Otec Antonín Neruda byl vysloužilý dělostřelec, později trafikant. Matka Barbora, rozená Leitnerová , sama dříve ovdovělá, byla druhou manželkou vdovce Antonína Nerudy. V roce 1835 koupila matka dům v Zásmukách, kde rodina po čas žila. V roce 1838 získal otec povolení k pobytu v Praze, kde si otevřel krámek v pražském domě U Dvou slunců v Ostruhové ulici, od roku 1841 trafiku. Když otec zemřel, přestěhoval se Jan Neruda s matkou do domu U Tří černých orlů . Od roku 1841 byl žákem metropolitní školy u Sv. Víta, v letech 1842–1846 navštěvoval malostranskou německou hlavní školu. Středoškolská studia začal na malostranském gymnáziu, v letech 1851–1853 na Akademickém gymnáziu, kde maturoval. Po třech semestrech absolvoval na právnické a filozofické fakultě, během studií si přivydělával jako furýr a armádní účetní. Neukončená studia v roce 1857 opustil a učil na různých školách češtinu a němčinu. Asi od roku 1856 pracoval v redakcích německých a českých listů. V roce 1860 se stal redaktorem českého deníku Čas, ze kterého roku 1862 přešel do deníku Hlas. Hlas byl roku 1865 sloučen s Národními listy a Jan Neruda se stal až do smrti jejich fejetonistou. Spolupracoval též s časopisy, zejména s Květy a Lumírem. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, obsahují různé postřehy, které jej představují jako dobrého pozorovatele. Jeho první láskou byla Anna Holinová z vlastenecky orientované rodiny malostranského sluhy Františka Holiny . Věnoval jí řadu...

Více od autora

Jakub Obrovský

Jakub Obrovský byl moravský sochař, malíř, grafik a spisovatel. Narodil se 23. prosince 1882 v Bystrci v rodině pololáníka Jana Obrovského a jeho manželky Františky, rozené Smutné. Pokřtěn 28. prosince téhož roku farářem Karlem Kandusem. Byl nejmladší ze tří synů. Přes otcův odpor hospodářství opustil pro umění. Jeho matka měla umělecké sklony a podporovala ho v jeho prvních malířských pokusech. V roce 1897 odjel do Prahy. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy Kloučka, E. K. Lišky, K. V. Maška a Stanislava Suchardy . Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Pirnera , kde se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem. V letech 1905–1906 nastoupil vojenskou prezenční službu. V roce 1907 získal Hlávkovo stipendium, v říjnu odjel do Itálie. V Římě se setkal se Štursou a Nejedlým, společně odjeli na poloostrov sv. Magdalény. V roce 1908 se vrátil do Prahy, najal si ateliér na Karlově náměstí. V roce 1914 měl soubornou výstavu v Obecním domě. 1921 byl jmenován řádným členem pařížského Salonu. 1936 odmítl účast na výtvarné soutěži olympijských her v Berlíně. Byl jedním z iniciátorů boje proti zneužití olympijských her nacistickým Německem. Byl zvolen předsedou výboru pro uspořádání Lidových her na Strahově, stal se předsedou Výboru na obranu Španělska. Patřil k dobrým organizátorům výtvarného a společenského života , Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, Umělecká beseda, Mánes). Do rodné obce se vracel ve svém literárním díle; je pochován v Žebětíně, kde jsou pochováni i někteří občané Bystrce. Od roku 1912 byl ženat s Boženou, rozenou Škorpilovou , dcerou architekta Josefa Škorpila. Jakub Obrovský se chtěl rozvést se svojí tehdejší ženou Boženou, ale v té době to...

Více od autora